ZENOVÁ MYSL
Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
… toto je ušlechtilá pravda o strasti:
zrození je strastné, stárnutí je strastné,
nemoc je strastná, smrt je strastná,
spojení s nemilými věcmi je strastné,
odloučení od věcí milých je také strastné,
a když člověk neobdrží, co si přeje,
je to také strastné.
Buddha Šakjamuni
Běžná mysl
je hodnotící mysl, která neustále v každém okamžiku analyzuje smyslové vjemy a pocity a reaguje na přicházející podněty. Na základě dříve přijatých názorů pak rozlišuje toto hodnocení na příjemné a pravdivé nebo na nepříjemné a nepravdivé.
Zabývá se minulostí a vytváří jiné alternativní scénáře toho, jaké by to mohlo být, kdyby se něco stalo jinak. Zabývá se budoucností a vytváří si představy o tom, jaké to bude, když se něco stane nějak.
S tím, co je příjemné a pravdivé pak souzní, ztotožňuje se s tím, vyžívá se v tom, skrze další myšlenky to rozvíjí a staví si vzdušné zámky o tom, jak to bylo nebo je úžasné a jak to může být ještě úžasnější. Člověk se pak cítí dobře a je šťastný, ale jen do té doby, dokud se vnější okolnosti přestanou odvíjet podle jeho představ.
K tomu, co je nepříjemné a nepravdivé přijímá negativní stanovisko a odpor, skrze další myšlenky to rozvíjí a vytváří si všelijaké katastrofické scénáře, jak to bylo nebo je hrozné a jak to může být ještě hroznější. Člověk se pak cítí špatně, má strach a je nešťastný, ale jen do té doby, dokud se vnější okolnosti vyvinou příznivějším směrem.
Mysl běžného člověka tak vytváří jeho realitu a ovlivňuje jeho prožívání skrze příchylnost a odpor a z nich vyvěrající radost, štěstí a spokojenost nebo naopak smutek, strach a nenaplněnost. Nekonečné střídání těchto protikladů vede k jeho vnitřní nevyrovnanosti a tím k nesvobodě.
Mysl na cestě
Člověk, který zatouží po vnitřní vyrovnanosti a svobodě, musí svou starou mysl beze zbytku odhodit. Mysl na tzv. „duchovní cestě“ musí být prosta veškerého rozlišování, přijímání a odmítání, dobrého a zlého a osvobozena od všech konceptů, názorů a přesvědčení.
Mnoho usilujících lidí je však zmateno, neboť se při hledání setkávají s různými náboženskými a filozofickými směry, které se snaží pochopit a tím si mysl zanášejí dalšími názory a přesvědčeními, které mohou vést až k fanatismu, tudíž k jiné extrémní formě ulpívání.
V dnešní době se stal velmi perspektivním „esoterický“ byznys, který nabízí spousty seminářů, kurzů, meditací a dalších aktivit za nemalé peníze. Mnoho lidí tak zbytečně investuje čas a především peníze do pochybných metod, které jim mají pomoci vyřešit mnohdy neexistující nebo uměle vytvořené problémy. Ve skutečnosti jsou to ve většině případů pouze další obezličky, pasti, kterých se mysl chytá a zaplétá se do nich.
Cesta ke skutečné vnitřní svobodě nemusí být lemována žádnými pomůckami a obezličkami, v podstatě na ní nepotřebujete vůbec nic, protože všechno už dávno máte, měli jste to ještě před svým narozením. Stačí jen uvolnit sevření své mysli, všechno to pustit, nechat to být a pak uzříte vesmír takový, jaký ve skutečnosti je.
Takže, proč se ještě držíš konceptu dosažení vnitřní svobody? Honem, rychle se ho pusť!
Střetáváte se s určitým prostředím
a jste jím ovládáni,
setkáte se s kouskem prachu
a hned po něm chňapnete.
Vším jste pohnuti
a hned vyvedeni z cesty
a postrádáte jakékoli své vlastní
pevné přesvědčení.
Lin-ťi I-süan (Rinzai Gigen)
Mnich se zeptal mistra Jüe-šana: „Nač myslíte v nehybném sedu?“
Mistr odpověděl: „Myslím na ne-myšlení.“
Mnich se opět zeptal: „A jak lze myslet na ne-myšlení?“
Mistr řekl: „Nemyšlením.“
Ne-mysl
Nerozlišující mysl je prázdná, oproštěná od všeho, subjekt (já) i objekty (myšlenky, pocity, vjemy, podněty) zmizí, mysl se ponoří sama do sebe, do svého zdroje.
Další popis zde není třeba, neboť slovy to nejde popsat, musí se to pouze uskutečnit.
Pokud hledajícímu přijde nemožné dosáhnout ne-myšlení, protože se mu v mysli neustále přehrávají nějaké myšlenky, měl by vědět, že to zase až tak obtížné není. Mysl každého člověka se dennodenně dostává do stavu ne-myšlení, jen to obvykle trvá velmi krátkou chvilku (v řádu milisekund) a dotyčný si toho není vědom.
Když staří čchanoví mistři rozkládali svými výroky mentální připoutanost svých žáků, snažili se právě o to, aby vrazili klín do toku jejich myšlení. V jediném okamžiku tak bylo možné dosáhnout stavu ne-myšlení, uvědomit si ho a realizovat ho. Říkalo se tomu „náhlé osvícení“.
Dosažení náhlého osvícení není limitováno věkem, pohlavím ani inteligencí. Vždy záleží pouze na připravenosti dotyčného člověka, zda ve správném okamžiku uvolní sevření své mysli, osvobodí se od všech konceptů a uvědomí si, že již není čeho dosahovat.
Sám „zakladatel“ školy náhlého osvícení, šestý čchanový patriarcha Chuej-neng řekl: „… co se týče buddhovské podstaty, není rozdílu mezi osvíceným a neznalým. Rozdíl je jen v tom, že prvý si ji uvědomuje a druhý ne“.
Zenová mysl
Mysl po realizaci. Osvícený člověk žije běžným životem, dělá úplně obyčejné činnosti jako všichni ostatní, jeho mysl však neuchopuje, nenechá se ovlivnit vnitřními ani vnějšími podněty, jako zrcadlo odráží vše, co před ni předstoupí. Tato mysl nic nehodnotí, tudíž vše je viděno takové, jaké to ve skutečnosti je.
V zenové mysli myšlenky stále vznikají, realizovaný člověk se však sám rozhoduje, zda jim dá pozornost a bude skrze ně tvořit svou realitu (např. v zaměstnání), nebo je nechá být a bude setrvávat v klidu ne-myšlení.
Mysl, která neuchopuje, je naprosto svobodná a bez hranic. Neexistuje pro ni láska ani nenávist, dobré a špatné, život a smrt. Zenová mysl všechny tyto kategorie přesahuje …
Mysl prostá názorů a soudů, bez příchylnosti a odporu, u člověka navozuje trvalou bezpříčinnou radost z vlastního bytí.
Jednou se mnich zeptal Čao-čoua: „Právě jsem přišel do kláštera, prosím uč mě.“
Čao-čou odpověděl: „Už jsi snědl rýžovou kaši?“
Mnich řekl: „Ano, snědl.“
Čao-čou řekl: „Tak si umyj misku!“
© 2023-2024 Zenová mysl