Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Chuang-mej Chung-žen (黄梅弘忍, Óbai Kónin, 601-675)
Chung-žen (Kónin, 601-674)
5. patriarcha čchanu v Číně, pokračovatel v dharmě (hassu) Tao-sina (Dóšin) a mistr Ta-ťien Chuej-nenga (Daikan Enó), Jü-čchüan Šen-sioua (Gjokuzen Džinšú) a C‘-čou Č‘-šena (Šišú Čisen) a dalších. Chung-žen obdržel posmrtně od císaře Taj-cunga (763-779) titul Ta-man Čchan-š‘ (Daiman Zendži), což znamená „čchanový mistr velké hojnosti“.
Velký mistr Chung-žen pocházel z Chuang-mej v provincii Čchi (Chu-pej) a jeho rodné jméno bylo Čou. Narodil se jako inteligentní, ale jednou, když se jako mladý muž toulal, narazil na moudrého muže, který s povzdechem řekl: „Tomuto chlapci chybí sedm (z 32) znamení Buddhy, takže nedosáhne buddhovství.“
Chung-ženovi bylo pouhých 7 let, když ho Tao-sin adoptoval jako svého chráněnce. Po 30 let nikdy neopustil čtvrtého patriarchu. Byl vysoký osm stop (čínské míry = cca 192 cm) a měl mimořádné rysy.
Dialog při prvním setkání Tao-sina a Chung-žena je reprodukován v Denkóroku, přičemž oba velcí mistři si pohrávali s homonymií znaků pro „jméno“ a „přirozenost“ či „podstatu“, které jsou vyslovovány téměř souzvučně:
Chung-žen potkal Tao-sina na cestě na Chuang-mej.
Tao-sin se zeptal: „Jaké je tvé rodné jméno?“
Chung-žen pravil: „Mám sice jméno, ale není to obyčejné jméno.“
Patriarcha řekl: „Jaké je to tedy jméno?“
Chung-žen odvětil: „Je to buddhovská přirozenost.“
Patriarcha se zeptal: „Nemáš rodinné jméno?“
Chung-žen řekl: „Nemám, neboť to je podstata prázdna.“
Patriarcha zůstal zticha a potvrdil, že je nádobou dharmy. A předal mu dharmové roucho.
Předáním roucha potvrdil 4. patriarcha Chung-žena jako svého pokračovatele v dharmě a ustanovil ho za 5. patriarchu linie předávání čchanu. Po smrti svého mistra založil Chung-žen klášter na hoře Chuang-mej. Byl pravděpodobně prvním patriarchou, který měl velký počet přívrženců, neboť se říká, že byl představeným asi pěti až sedmi set mnichů, mezi nimiž rozpoznal jedenáct osvícených. O jeho hlavních žácích téměř nic nevíme, kromě Chuej-nenga a Jü-čchüan Šen-sioua. Nejznámější byl Chuej-neng, od něhož se odvíjí linie čchanu „náhlé“ školy. Podrobnosti o předání dharmy mistra Chung-žena Chuej-nengovi, je podrobně popsáno v Tribunové sútře Šestého patriarchy. Třetím jeho dědicem dharmy byl C‘-čou Č‘-šen, dalšími významnými žáky byli Lu-čou Fa-žu (Rušú Hódžo), Lao-an Chuej-an (Róan Ean), Č‘-te (Čitoku), Süan-jüe (Genjaku), Süan-ce (Gensaku), Chuej-cang (Ezó), Liou Ču-pu (Rjú Suho) a I-fang (Gihó).
Chung-žen bývá připomínán jako autor krátkých traktátů o technikách čchanu a o cestách k uchování původní mysli. Bývá též spojován s vyučováním transcendentní buddhistické moudrosti, jež rozlišuje mezi myslí a duševními stavy.
Když byl jednou Chung-žen dotázán svým žákem Chuej-nengem, jestli hlásá nějaké esoterické nauky, odpověděl: „Co ti mohu říci, není esoterické. Když však obrátíš své světlo dovnitř, nalezneš ve své vlastní mysli to, co je esoterické.“
Čtyři roky po předání dharmy a roucha Chuej-nengovi, ve druhém roce vlády období Šang-jüan (675), patriarcha Chung-žen náhle svému shromáždění řekl: „Můj úkol je nyní dokončen. Je čas jít.“ Potom vešel do svého pokoje, tiše se posadil a zemřel ve věku sedmdesáti čtyř let.
Jeho stúpa byla postavena na Východní hoře v okrese Chuang-mej, dostala jméno Fa-jü (Déšť Dharmy).
(další odkazy na mistra Chung-žena → Tao-sin, Ta-ťien Chuej-neng, Jü-čchüan Šen-siou, Fa-čch‘, Süan-ce)
Literatura: Randolph S. Whitfield: Records of the transmission of the lamp. Volume 2. The early masters. London, 2015.
© 2023-2024 Zenová mysl