Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.

Čchang-ťing-ťin (常精進, Džóšóšin, 8. st.)

Čínská mniška, která je považována za pokračovatelku v dharmě Pao-tchang Wu-čua (Hotó Mudžú).

Byla dcerou správce Mu-žunga z Čching-čou (Kan-su). Její setkání s mistrem Wu-čuem je popsáno ve spisu Li-taj fa-pao ťi. Podle tohoto textu byla spolu se svou matkou Čeng-pien-č‘ rozhodnuta vyhledat Mahájánu.

Manželka spráce spolu s dcerou, v doprovodu celé rodiny, mladých i starých, se přišli ctihodnému Wu-čuovi poklonit.
Ctihodný se zeptal manželky: Odkud jsi přišla?
Ona odpověděla: Vaše učednice z dálky slyšela, že Ctihodný má velký soucit, a tak jsme se přišli poklonit.“
Ctihodný jim pak vyložil různé aspekty Dharmy.
Když dcera slyšela jeho řeč, poklekla na jedno koleno se spojenými dlaněmi a vysvětlila Ctihodnému: „Vaše učednice je žena se třemi překážkami a pěti obtížemi a tělem, které není svobodné. Proto jsem nyní přišla, abych se odevzdala Ctihodnému. Jsem rozhodnuta odříznout zdroj zrození a smrti. Pokorně prosím Ctihodného, aby poukázal na základy Dharmy.“
Ctihodný řekl: „Pokud jsi schopna takového rozhodnutí, pak jsi velký hrdina, proč jsi ‚žena‘?
Ctihodný pro ni vyložil základy dharmy: „Ne-myšlení není ‚mužské‘, ne-myšlení není ‚ženské‘. Ne-myšlení tedy není žádná překážka, ne-myšlení tedy není žádná zábrana. Ne-myšlení je tedy ne-zrození, ne-myšlení je tedy ne-smrt. V okamžiku opravdového ne-myšlení, ne-myšlení samo o sobě neexistuje. Není to nic jiného než odříznutí zdroje zrození a smrti.“
Když dcera slyšela jeho řeč, její oči nemrkly a zůstala stát naprosto nehybně. Ctihodný v okamžiku poznal, že tato žena má pevnou mysl. Dal jí jméno dharmy Čchang-ťing-ťin (Vždy čistý pokrok) a její matku pojmenoval Čeng-pien-č‘ (Správné poznání). Nechaly si ostříhat vlasy, praktikovaly a staly se představenými mnišek.

Později přivedly k mistrovi i mladší sestřenici s příjmením Wei, která byla vnučkou Velkého rady Su.

Literatura: Wendi L. Adamek: The Mystique of Transmission on an Early Chan History and Its Context. New York: Columbia University Press, 2007, s. 379-380.

© 2023-2024 Zenová mysl

Přejít nahoru