Mnišky Čeng-pien-č‘ a Čchang-ťing-ťin později přivedly k mistru Wu-čuovi mladší sestřenici s příjmením Wej. Byla bystrá a chytrá, velmi vzdělaná a dobře informovaná, a když jí položili otázku, nikdy nezůstala bez odpovědi.
Přišla se poklonit Ctihodnému a Ctihodný viděl, že je neoblomná a odhodlaná k cudnosti, a tak jí vyložil Dharmu: „Tato Dharma není způsobená ani podmíněná, není chybná ani ne-chybná, není pravdivá ani ne-prevdivá. ‚Přesažením všech vlastností je tedy všemi Dharmami.‘ ‚Dharma je mimo oko, ucho, nos, jazyk, tělo a mysl, Dharma přesahuje všechny kontemplační praktiky.‘ Ne-myšlení je tedy ne-praktikování, ne-myšlení je tedy ne-rozjímání. Ne-myšlení je tedy ne-tělo, ne-myšlení je tedy ne-mysl. Ne-myšlení je tedy ne-ušlechtilost, ne-myšlení je tedy ne-pokora. Ne-myšlení je tedy ne-vysoký, ne-myšlení je tedy ne-nízký. V okamžiku opravdového ne-myšlení, ne-myšlení samo o sobě neexistuje.“
Když žena slyšela jeho řeč, spojila dlaně a řekla Ctihodnému: „Vaše učednice je žena, jejíž překážky z prohřešků jsou velmi závažné, ale teď, když jsem slyšela Dharmu, poskvrny a překážky jsou zcela odstraněny.“ Když to říkala, žalostně plakala déšť slz. Poté požádala o dharmové jméno a byla pojmenována Liao-ťien-sing (Zcela vídící přirozenost). Když byla pojmenována, ostříhala si vlasy, oblékla si roucho a stala se představenou mnišek.