Raný čínský čchanový mistr, žák a pokračovatel v dharmě (hassu) Ta-ťien Chuej-nenga (Daikan Enó) a mistr Tan-jüan Jing-čena (Tangen Óšin).

Jak se píše v Cu-tchang-ťi, až do svého 16. roku jako chlapec nepromluvil jediného slova a nepřekročil nikdy most před domem svých rodičů. Když se však jednoho dne k domu blížil čchanový mistr, běžel mu vstříc přes most a prosil ho, aby ho vysvětil za mnicha a přijal za žáka. Mistr, který poznal velké nadání chlapce, poslal ho do Chuej-nengova kláštera. Chuej-neng mu předpověděl, že bude „osamělým Buddhou na světě“, přijal ho za žáka a později potvrdil za pokračovatele v dharmě. Po dlouhém školení u 6. patriarchy se Nan-jang uchýlil na 40 let na horu Paj-ja (jap. Hakugai) v Nan-jangu (odtud jeho jméno), aby dále prohluboval svůj čchanový prožitek.

Zde bydlel a cvičil v malém chrámu s jediným společníkem, který se jmenoval Čching-cuo-šan (Seizasan). Pověst Nan-janga se však šířila daleko a císař Su-cung ho opakovaně zval, aby přišel do hlavního města Čchang-anu. V roce 761, když bylo Nan-jangovi asi 85 let, poslechl proti své vůli zavolání císaře Su-cunga a přišel na císařský dvůr, aby se stal osobním mistrem císaře a jeho následníka Taj-cunga (Daisó). Čchung-cuo-šan mu pro jeho rozhodnutí vynadal a prohlásil, že je pro Nan-janga ještě příliš brzy na to, aby se stal učitelem.

Čching-cuo-šan zůstal; již o něm více neslyšíme. Nan-jang se usadil v klášteře v Čchang-anu, přednášel v paláci a dával soukromé instrukce císaři. Po Su-cungově smrti pokračoval v patronátu jeho nástupce císař Taj-cung a udělil Nan-jangovi titul Liang-ti Kuo-š‘ (Rjótei Kokuši) – „Učitel dvou císařů“. Jeho rozhovory s těmito císaři jsou zaznamenány v Pi-jen-lu. V čchanové literatuře je nazýván obecně Čung Kuo-š‘ (Ču Kokuši), dosl. „Zemský mistr Čung“. Setkáváme se s ním v 17. kóanu Wu-men-kuanu a v 18., 69. a 99. kóanu Pi-jen-lu.

V 17. kóanu Wu-men-kuanu je tento kóan: