jap., dosl.: „liščí zen“; zen těch lidí, kteří bez pravého zenového zážitku nepravdivě tvrdí, že jsou osvíceni, a klamou jiné lidi napodobováním vnějších forem a pomlouváním pravd, jež sami nerealizovali. Liška je v Číně, odkud tento pojem pochází, zvíře, na němž jezdí démoni nebo sám démon, který na sebe bere lidskou podobu a v této podobě svádí lidi na scestí.
jakuseki
jap., dosl.: „léčivý kámen“; poslední jídlo dne v zenovém klášteře; je podáváno v pozdním odpoledni. Jméno pochází od toho, že si dříve mniši k uklidnění jejich kručícího žaludku pokládali na břicho rozpálený kámen, neboť podle ortodoxního buddhistického kodexu chování byl posledním jídlem dne oběd. Později byl kámen nahrazen jednoduchým jídlem ze zbytků oběda.
jaza
jap., dosl.: „noční sezení“; zazen po obvyklé večerce v zenovém klášteře.
jap., dosl.: „zanechaná báseň“; verš, který zenový mistr při své smrti zanechá svým žákům. V těchto většinou krátkých básních vyjadřují mistři ještě jednou „v ořechové skořápce“ svou zenovou zkušenost, aby inspirovali žáky a podněcovali je, aby ani po vstoupení jejich mistra do přeměny (senge) neustávali v úsilí na cestě zenu.
Jüan-ťüe-ťing
čín. (jap. Engakukjó), „Sútra dokonalého osvícení“; sútra, kterou do čínštiny přeložil roku 693 buddhistický mnich Buddhatráta. V ní bylo dvanáct bódhisattvů, mezi nimi Maňdžušrí a Samantabhadra, seznámeno s obsahem dokonalého osvícení. Tato sútra měla velký vliv na zen.