Případ:

Jednoho dne šel Tao-wu v doprovodu svého žáka Ťien-jüana navštívit rodinu, kde se měl konat pohřeb, aby vyjádřil soustrast.
Ťien-jüan se dotkl rakve a řekl: „Řekni mi, prosím, je tohle život nebo smrt?“
Tao-wu řekl: „Neříkám život, neříkám smrt.“
Ťien-jüan řekl: „Proč mi to neřekneš?“
Tao-wu řekl: „Neřeknu, neřeknu.“
Když se vraceli domů, Ťien-jüan řekl: „Mistře, prosím, řekni mi to hned. Pokud to neuděláš, udeřím tě.“
Tao-wu řekl: „Udeř mě, jestli chceš, ale já to nikdy neřeknu.“
Ťien-jüan udeřil Tao-wu.
O nějaký čas později Tao-wu zemřel. Ťien-jüan přišel za Š‘-šuangem a řekl mu celý příběh.
Š‘-šuang řekl: „Neříkám život, neříkám smrt.“
Ťien-jüan siad: „Proč mi to neřekneš?“
Š‘-šuang řekl: „Neřeknu, neřeknu.“
Po těchto slovech Ťien-jüan dosáhl náhlé realizace.
Jednoho dne Ťien-jüan s motykou chodil po přednáškovém sále nahoru a dolů, jako by něco hledal.
Š‘-šuang řekl: „Co to děláš?“
Ťien-jüan řekl: „Hledám posvátné kosti zesnulého mistra.“
Š‘-šuang řekl: „Obří vlny široko daleko; bílé čepice vzdouvající se k nebi. Jaké posvátné kosti svého zesnulého mistra hledáš?“
          (Süe-tou komentuje: „Nebesa! Nebesa!“)
Ťien-jüan řekl: „Bylo by pro mě velmi dobré, abych získal moc.“
Tchaj-jüan Fu řekl: „Posvátné kosti zesnulého mistra tam stále jsou.“