Otázka: Co znamená náhlé osvícení?

Daigu Kacuro: Náhlé osvícení znamená právě teď a tady, v jediném okamžiku, vyprázdnit mysl a uvědomit si, že už zde není nic k dosahování.

Otázka: Jak toho lze dosáhnout?

DK: Už jsi to propásl!

Otázka: Proč?

DK: Dřív než jsi otevřel ústa, bylo to pryč.

Otázka: Jak toho tedy mám dosáhnout?

DK: Nedosahováním.

Otázka: Nerozumím.

DK: Už jsi zase na dobré cestě.

Otázka: Jsem z toho zmatený …

DK: Pokračuj v tom.

Otázka: Opravdu to nechápu, jak dosáhnout náhlého osvícení?

DK: (několika vteřinové ticho) … Už rozumíš? V momentě, kdy začneš přemýšlet, ztratil jsi to. Vyprázdni mysl a máš to rovnou před nosem. Nikdy jsi to neztratil, měl jsi to ještě před svým narozením. Tak proč to hledáš? Právě teď si to uvědom!

Cesta náhlého osvícení je cestou neuchopování, neulpívání, neusilování, jen uvolni svou mysl a nech ji v jejím původním přirozeném stavu – prázdnou. Prázdná mysl je mysl osvobozená od všech názorů, představ, konceptů, myšlenek, pocitů, vjemů a dokonce i vědomí já. Prázdná mysl je bdělou pozorností, v níž subjekt i objekt zaniká, která vnímá vše takové, jaké to je. V buddhismu se tomu říká tathátá – takovost. Náhlé osvícení pak spočívá v uvědomění si toho, že toto je ono a není potřeba ničeho dalšího.

„Duchovně“ usilující člověk stálé něco hledá a vytváří si abstraktní obraz něčeho, co chce dosáhnout, čte různé knihy, chodí na přednášky či kurzy a doufá, že najde odpovědi na své otázky a nějaký jednoznačný návod. Ve skutečnosti vlastně ani neví, co hledá, proto si vytváří různé představy a názory o tom, co to je. Vytváření těchto představ a konceptů ho však pouze vzdaluje od jeho původní přirozenosti.

Pouze v okamžiku, kdy to všechno odhodíš, pustíš se všeho toho mentálního balastu, uvolníš sevření mysli, uskutečníš hluboké osvícení. Uvědomíš si, že tento „stav“ je naprosto přirozený, vždy zde byl přítomný, jen jsi o něm nevěděl. Pochopíš podstatu veškerého bytí i celého vesmíru a dosáhneš tak dokonalé moudrosti. Je to celkem prosté.

Otázka: Jak uvolnit sevření mysli? Dá se toho dosáhnout pomocí meditace?

DK: Slovo čchan (dhjána, zen) znamená meditace. Praktikovat čchan znamená být neustále v přítomné pozornosti, čili v nepřetržitém sebeuvědomění, v každé životní situaci, ať už sedíme, ležíme, jdeme, pracujeme, nebo i když sedíme na záchodě. Když si je člověk stále vědom sebe sama, svého těla a přitom dlí ve stavu myšlenek prosté prázdné mysli, medituje. 

Nejde tedy pouze o to, vyčlenit si nějaký čas, kdy se usadíš do nějaké pozice a o něco se snažíš. To není meditace, ale většinou jen blamáž, ve které sám sebe přesvědčuješ, že provádíš nějakou praxi.

Mysl uvolníš tím, že se okamžitě pustíš všech představ a myšlenek o sobě a okolním světě. To je meditace.

Otázka: Pořád nevím, jak to udělat. Když se podívám do sebe, vnímám různé pocity a myšlenky, má mysl je v neustálé činnosti a nejde zastavit.

DK: (ticho)

Otázka: Takže jak na to?

DK: (ticho)

Otázka: Můžeš mi to, prosím, vysvětlit?

DK: (ticho) … A to je všechno, neuchopování, neulpívání, neusilování.

Otázka: Můžeš to trochu rozvést?

DK: Neuchopování znamená nenechat se ovlivnit vnějšími podněty, neulpívání znamená vzdát se všech svých názorů a představ o sobě a o světě, neusilování znamená nechat vše volně plynout a nechat projevit svou pravou přirozenost – buddhovskou podstatu.

Tazatel: Takto to zní snadně, ale uskutečnit to, je pro mě obtížné.

DK: Zabývat se tím, co bylo, je jako rýpat klacíkem do kravího trusu. Zabývat se tím, co bude, je jako rýpat klacíkem do kravího trusu. Zabývat se tím, co je … je jako rýpat klacíkem do kravího trusu.