Saichō byl japonský mnich z období Heian, který založil školu buddhismu Tendai v Japonsku. Také přivezl čaj z Číny do Japonska s Kúkaiem, dalším slavným mnichem. 

Saičóovo rodné jméno bylo Hirono. Narodil se v roce 766 v dnešním městě Ócu v prefektuře Šiga, podle některých zdrojů byli jeho rodiče přistěhovalci z Číny. Ve 13 letech se stal žákem japonského mnicha severní školy čchan Gjóhjóa, ve 14 letech se nechal ordinovat na mnicha – novice a přijal jméno Saičó. V roce 785 obdržel v klášteře Tódai-dži v Naře úplná mnišská pravidla, načež si našel osamělé útočiště v poustevně na hoře Hiei a v roce 788 zde postavil stálý chrám.

Poté, co císař Kanmu (781-806) v roce 794 přesunul hlavní město do Kjóta, politický význam komunity na hře Hiei a tím i Saičó, přitáhl pozornost císaře. V roce 797 byl Saičó jmenován dvorním knězem s v roce 802 byl pozván do kláštera Takaosan-dži, aby se zúčastnil přednáškového cvičení, kde diskutoval o spisech významného čínského mnicha školy Tchien-tchaj Č‘-iho (Chigi, 531-597) o Saddharmapundarika sútře.

Saičó a jeho žák Gišin dostali povolení cestovat do Číny, aby získali další texty školy Tchien-tchaj. A tak v roce 803 nastoupil na loď v zátoce Osaka. Bohužel se loď během bouře poškodila a on musel zůstat přes rok na ostrově Kjúšú. V roce 804 byl schopen znovu vyplout, ale znovu se setkal se špatným počasím. Dvě lodě se potopily, ale jeho lodi se podařilo dorazit do Ning-po v provincii Če-ťiang.

Na hoře Tchien-tchaj Saičó studoval především pod sedmým patriarchou této školy Tao-suejem (Dósui). Podle jeho vlastních slov obdržel rovněž předání dharmy (hassu) od čchanového mistra Jü-lao Siao-žana (Gjokuró Kjúnen). Saičó je tak považován za dědice dharmy severní školy přes mistra Gjóhjóa a jižní školy přes Jü-lao Siao-žana.

V roce 805 se Saičó po devíti měsících vrátil do Japonska. Císař Kanmu uznal školu Tendai jako oficiální školu buddhismu a on se stal jejím zakladatelem v Japonsku. Nicméně, z úcty ke svému čínskému učiteli, oficiálním čestným zakladatelem japonské školy Tendai byl Tao-suej (Dósui). Po návratu založil na hoře Hiei klášter Enrjaku-dži, který sloužil jako hlavní centrum školy Tendai. Zde a v dalších centrech Tendai Saičó a jeho nástupci vyvinuli mnohostrannou formu buddhismu, zahrnující esoteriku, zen, předpisy a dokonalé učení Lotosové sútry.

Před svou smrtí Saičó jmenoval jako svého nástupce Gišina. Saičóův posmrtný titul je Dengjó Daiši (Velký mistr předávání učení).