Čínský čchanový mistr, pokračovatel v dharmě (hassu) 5. patriarchy Chuang-mej Chung-žena (Óbai Kónin) a mistr C‘-čou Čchu-ťiho (Šišú Šodžaku).

Následující „životopis“ mistra Č‘-šena pochází ze spisu Li-taj fa-pao ťi (Záznam dharmového klenotu napříč generacemi).

Č‘-šen měl laické příjmení Čou a pocházel z okresu Žu-nan v provincii Che-nan. V dětství doprovázel svého dědečka, když byl vyslán do Šu v provincii S’-čchuan. Když mu bylo deset let, byl velmi zaujatý buddhistickým učením, nejedl silná a štiplavá jídla, rozhodně se držel vznešených ideálů a nezapojoval se do dětských her. Když mu bylo třináct, opustil svou rodinu a vstoupil na Cestu. Nejprve sloužil mistru dharmy Süan-cangovi, se kterým studoval písma a pojednání. Později, když se doslechl o velkém mistru Chung-ženovi z hory Šuang-feng, opustil mistra dharmy Süan-canga, opustil písma a pojednání a nabídl se jako žák velkého mistra Chung-žena na hoře Pching-mao.

Později se Č‘-šen vrátil do kláštera Te-čchun v C‘-čou a učil buddhadharmu mnoho bytostí. Složil Sü-žung kuan (Kontemplaci o spojení s prázdnotou) ve třech svazcích, Jüan-čchi (Závislé vyvstávání) v jednom svazku a Pan-žuo-sin šu (Komentář k Písmu o srdci) v jednom svazku. Později, v sedmém měsíci ve 2. roce éry Wan-suej Tchung-tchien (697) vyslala císařovna Wu Ce-tchien, ředitele ministerstva personalistiky Ce-tchien Čang Čchang-čchiho do kláštera Te-čchun, aby pozval Č‘-šena. Ten tedy odešel do Západního hlavního města, kde mu císařovna předala roucho patriarchy, ale později kvůli nemoci požádal císařovnu, aby se mohl vrátit do kláštera Te-čchun. Učil buddhadharmu mnoho bytostí dohromady více než třicet let.