Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Nan-jüe Chuaj-žang (南嶽懐譲, Nangaku Edžó, 677-744)
Nan-jüe Chuaj-žang (Nangaku Edžó, 677-744)
Ranný čínský čchanový mistr, žák a pokračovatel v dharmě Ta-ťien Chuej-nenga (Daikan Enó) a mistr Ma-cu Tao-iho (Baso Dóicu), Čchang-chaa, Tan-žena, Č‘-taa, Čchao-čou Šen-čaoa a Jen-süana.
Čchanový mistr Chuaj-žang z hory Nan-jüe byl rodák z okresu Ťin-čou (nyní An-kchang v provincii Šen-si). Jeho laické příjmení bylo Tu a jeho narození se odehrálo osmého dne čtvrtého měsíce druhého roku vlády I-feng (14. května 677).
Když se narodil, spatřil státní astrolog na obloze příznivou bílou páru a oznámil to pozoruhodné znamení císaři Kao-cungovi. Císař se ho zeptal, co to předznamenává, a on odpověděl, že to předznamenává narození významného mnicha v zemi, který nebude brát ohled na světskou slávu. Panovník poté nařídil prefektu Chan-ťieovi, aby navštívil rodinu Tuů a poblahopřál jim k této šťastné příležitosti.
Rodina Tu měla tři syny a mistr byl nejmladší. Ve třech letech se velmi lišil od ostatních dětí a byl známý svou laskavostí a pokorou. Proto mu jeho otec dal jméno Chuaj-žang (dosl. chovat pokoru).
Když mu bylo deset let, zajímal se pouze o čtení buddhistických knih. Jednoho dne prošel před domem mistr školy Vinaja Süan-ťing a uviděl dítě. Süan-ťing, překvapený jeho neobvyklými rysy, řekl jeho rodičům: ‚Pokud vaše dítě odejde z domova, uvědomí si Nejvyšší vozidlo a osvobodí mnoho živých bytostí‘.
V 15 letech opustil své rodiče a odešel do kláštera Jou-čchuan v Ťing-čou, kde se připojil k sangze a stal se žákem vinajového mistra Chung-ťinga. Ve druhém roce vlády Tchung-tchien (697) byl vysvěcen a začal studovat Vinaja-pitaku.
Jednoho dne s povzdechem řekl: ‚Ti, co opuštějí domovy, mají za cíl realizaci transcendentální dharmy, která je nepřekonatelná ve světech dévů a lidí.‘ Mniši v klášteře, ohromeni jeho vysokým odhodláním, na něj naléhali, aby navštívil čchanového mistra Chuej-ana z hory Sung-šan, aby ho zasvětil do dharmy mysli. Poté pokračoval do Cchao-čchi, aby vzdal úctu šestému patriarchovi Chuej-nengovi.
V Tribunové sútře Šestého patriarchy je popsáno toto setkání Nan-jüea a Chuej-nenga:
Mnich Chuaj-žang se narodil v rodině Tu v Ťin-čou. Při první návštěvě u Národního učitele Chuej-ana na hoře Sung-šan, jej tento poslal na rozhovor s Patriarchou do Cchan-čch´.
Když tam dorazil a pozdravil obvyklým způsobem, zeptal se ho Patriarcha, odkud přišel.
„Ze Sung-šan“, odpověděl Chuaj-žang.
„Co je to, co tu ke mně přichází?“, zeptal se dále Chuej-neng.
„Říci, že se to něčemu podobá, je nesprávné“, prohlásil Chuaj-žang.
„Dá se toho dosáhnout cvičením?“, zeptal se Patriarcha.
„Není nemožné dosáhnout toho cvičením. Je však nemožné znečistit to“, odpověděl Chuaj-žang.
Nato Chuej-neng zvolal: „Všichni Buddhové se dobře starají právě o tuto neznečistitelnou věc. Patriarcha Pradžňadhara z Indie předpověděl, že pod tvýma nohama se vzepne hřebec, jenž pošlape lidi po celém světě . Nemusím vysvětlovat tuto věštbu, jelikož odpověď třeba hledat v tvé mysli.“
Okamžitě osvícený Chuaj-žang si podvědomě uvědomil to, co Patriarcha říkal.
Chuaj-žang se stal Chuej-nengovým služebníkem na patnáct let a jeho znalost buddhismu se den za dnem prohlubovala. Později se usadil na hoře Nan-jüe a zde pobýval v klášteře Po-žo, kde šířil Patriarchovo učení.
Předpověď v tomto příběhu se vztahuje na Chuaj-žengova slavného žáka Ma-cua, který rozšířil učení školy Dhjána po celé Číně (Ma – kůň). Nan-jüe se tedy usadil na hoře Nan-jüe, jejíž jméno na něj přešlo. Zde je jedna z mála příhod, které se o něm tradují:
Mladý mnich Ma-cu byl jedním z několika set mnichů v klášteře Nan-jüea, ztracen v davu, neznámý svému učiteli. Jeden starší mnich si povšiml jeho píle a zmínil se o něm Nan-jüeovi. Starý učitel jej šel vyhledat a nalezl jej v zendó.
Nan-jüe se ho zeptal: „Ctihodný pane, jaký máte důvod ke konání meditace v sedě?“
Ma-cu odpověděl: „Chci se stát buddhou.“
Nato sebral Nan-jüe ze země úlomek střešní tašky a začal jej třít o kámen.
Ma-cu se zeptal: „Co to děláte, Ctihodný učiteli?“
Nan-jüe řekl: „Chci z této střešní tašky ohlazením vyrobit zrcadlo.“
Ma-cu se otázal: „Lze leštěním střešní tašky vytvořit zrcadlo?“
Nan-jüe mu položil protiotázku: „Lze vytvořit buddhu konáním zazenu?“
Ma-cu zkoprněl a nebyl schopen odpovědi.
Nan-jüe pak pokračoval: „Je tomu, jako se zapřáhnutím vola do káry. Když se kára zastaví, koho budeš bít, toho vola nebo tu káru?“
Ma-cu stále neodpovídal.
Nan-jüe pokračoval ve vysvětlování: „Konáš meditaci v sedě nebo sedíš jako Buddha? Zazen není pouze záležitost sezení či ležení. ´Sedět jako Buddha´ odhaluje, že Buddha nemá stálý tvar. Uprostřed měnících se věcí neuchopuj, ani neodmítej. Nutíš-li Buddhu sedět, tak to je zavraždění Buddhy. Ulpíváš-li na formě sezení, pak se nepřidržuješ jeho vnitřního principu.“
Ma-cu naslouchal těmto slovům, jako by pil ambrosii. Pak se zeptal Nan-jüea: „Jak mám konat zazen, abych splynul s bezformovostí?“
Nan-jüe řekl: „Tvé studium učení o uzemnění mysli je jako sázení semínek. Můj výklad o esenci reality je jako vláha z nebes. Okolnosti se pro tebe spojily, a proto uzříš Cestu.“
Ma-cu se zeptal: „Jestliže ta Cesta nemá barvu či tvar, jak ji mohu uzřít?“
Nan-jüe řekl: „Pravé oko podstaty mysli je schopno vidět tu Cestu. S bezformovým pohlcením je tomu stejně.“
Ma-cu se zeptal: „Existuje tam vznik a zánik, nebo ne?“
Nan-jüe řekl: „Jestliže někdo vidí Cestu jako vznikání a zanikání, skládání a rozkládání, pak to není skutečné vidění Cesty. Naslouchej mému verši:
Základ mysli obsahuje různá semínka;
když je tam vláha, všechna začnou růst.
Květ pohlcení nemá tvar;
co se rozkládá a co vzniká?“
Nyní Ma-cu náhle poznal základ mysli. Jeho srdce a mysl dosáhly transcendence.
Jednoho dne se Chuaj-žang zeptal svých žáků: „Vykládá Ma-cu své komunitě Dharmu?“
Když jeho učedníci odpověděli kladně, řekl: „Nedostal jsem o tom žádné zprávy.“
Potom poslal mnicha za Ma-cuem poté, co mu řekl: „Počkej, až Ma-cu vystoupí do čchanové síně a zeptej se ho na tuto otázku: ‚Co je to?‘ Pak mi oznam, co odpoví.“
Mnich provedl Chuaj-žangův pokyn a pak se vrátil, aby mu podal hlášení: „Ma-cu řekl: ‚Třicet let po té, co jsem byl naposledy ve zmatku, mi nechybí ani sůl ani omáčka.'“
Mistr pochválil Ma-cuovo pochopení.
Chuaj-žang jednou řekl: „Řekněte něco o věci a už jste mimo její označení.“
Jeho učení pro následovníky: „Všechny věci pocházejí z mysli, ale protože mysl nic nevytváří, nemohou zůstat. Pokud porozumíte mysli, budete osvobozeni od všech překážek. Buďte opatrní, abyste to odhalili pouze těm, kteří mají vysokou spiritualitu.“
Přenos dharmy mistra Chuaj-žanga jeho šesti učedníkům je popsaný následovně:
Šest učedníků vstoupilo do Chuaj-žangova pokoje, aby přijali přenos Dharmy. Každého z nich schválil a řekl: „Šest z vás bude představovat mé tělo, každý v souladu s jednou jeho částí. Jeden z vás (Čchang-chao) zdědí mé obočí a jeho důstojný vzhled. Jeden z vás (Č‘-ta) zdědí mé oči a jejich přísný pohled. Jeden z vás (Tan-žan) zdědí moje uši a jejich schopnost slyšet pravé principy. Jeden z vás (Šen-čao) zdědí můj nos a jeho schopnost vnímat čchi. Jeden z vás (Jen-süan) zdědí můj jazyk a jeho schopnost výřečnosti. Jeden z vás (Tao-i) zdědí mou mysl a její znalost minulosti a přítomnosti.“
Jedenáctého dne osmého měsíce třetího roku vlády Tchien-pao (21. července 744) zemřel Chuaj-žang v Nan-jüe. Císař mu udělil posmrtný titul „čchanový mistr Ta-chuej (Velká moudrost)“ a na jeho stúpě přídomek „Nepřekonatelné kolo“ a nařídil místopředsedovi správní rady civilního úřadu, aby sestavil mistrovu biografii pro nápis na stúpě.
Od Nan-jüe Chuaj-žanga se odvíjí jedna ze dvou linií čchanové tradice v tchangské době.
(další odkazy na mistra Nan-jüea → Chuej-neng, Ma-cu Tao-i, Lao-an Chuej-an)
Literatura:
Charles Luk: The transmission of the mind outside the teaching. New Yourk: Grove press, 1974.
Andy Ferguson: Zen’s Chinese heitage. The masters and their teachings. Boston, 2011.
© 2023-2024 Zenová mysl