Čínský čchanový mistr tzv. severní školy, dědic dharmy Sung-šan Pchu-ťiho (Súzan Fudžaku).

Tao-süan se narodil v provincii Chu-nan v roce 702 a byl vysvěcen v raném věku ve škole Vinaja v chrámu Tafu v Luo-jangu. Poté, co se naučil Vinaju, cestoval a nějakou dobu praktikoval meditaci čchan u mistra tzv. severní školy Sung-šan Pchu-ťiho (Súzan Fudžaku), po níž následovalo intenzivní studium nauky školy Tchien-tchaj, než se vrátil do svého domovského chrámu, kde pořádal přednášky.

V roce 733 přišli dva japonští mniši Eiei a Fušó do Číny, aby hledali mistra Vinaji, který by je doprovázel do Japonska, aby tam poskytoval ortodoxní buddhistická vysvěcení. Tao-süan s tím souhlasil a do Japonska dorazil v roce 736. Pravidla Vinaji však uvádějí, že pro nová vysvěcení je zapotřebí minimálně 10 mnichů, a tak Tao-süan nebyl schopen toto vysvěcení vykonávat až do roku 754, kdy do Japonska dorazil čínský mnich Ťien-čen (Gandžin) a jeho učedníci. Mezitím Tao-süan přinesl nejnovější buddhistické učení z Číny a aktivně přednášel na témata jako Brahmajála sútra a vinajové předpisy. Tao-süanovy přednášky o Buddhávatamsaka sútře a jeho znalost učení školy Chua-jen inspirovaly císaře Šómu k vybudování chrámu Tódai-dži jako centra pro další studium školy Chua-jen. Je také zaznamenáno, že zpíval dharani během zahajovacího ceremoniálu Velkého Buddhy v chrámu Tódai-dži. V roce 751 byl jmenován „mistrem předpisů“. V roce 760 se jeho zdraví zhoršilo a byl nucen se stáhnout do chrámu Hisodera v provincii Jošino, kde zemřel. 

Jeho hlavním žákem a pokračovatelem byl japonský mnich Gjóhjó (čín. Sing-piao).

Na příkladu Tao-süana můžeme vidět úpadek učení severní školy čchanu a její vstřebání do školy Chua-jen.