Ve druhém měsíci pátého roku éry Sien-cheng (674) Chung-žen nařídil Süan-cemu a ostatním, aby začali pracovat na stúpě. Učedníci společně přepravili neotesaný kámen a postavili nádhernou stavbu. Čtrnáctého dne téhož měsíce se Chung-žen zeptal, zda je již stúpa dokončena, a oni uctivě odpověděli, že skončili. Potom řekl: „Nemělo by se to stát v den Buddhova parinirvány, ale od té doby byste měli používat mé sídlo jako klášter.“

Pokračoval: „Nemohu spočítat množství lidí, které jsem za tento život učil. Všichni ti nejznamenitější zemřeli a nyní je pouze deset těch, kteří by mohli být schopni v budoucnu předávat mé metody. Když jsem diskutoval o Lankávatára sútře se Šen-siouem, rychle se dostal k jejímu hlubokému principu a jsem si jistý, že z toho bude mít největší prospěch. Č‘-šen z C‘-čou a notář Liou z hory Paj-sung jsou oba vzdělaní lidé. Pamatuji si Chuej-canga z Chua-čou a Süan-jüe ze Suej-čou, i když je už nevidím. Lao-an ze Sung-šanu pokročil daleko po hluboké cestě. Fa-žu z Lu-čou, Chuej-neng ze Šao-čou a korejský mnich Č‘-te z Jang-čou jsou všichni stejně schopní být učiteli, i když pouze pro lidi z jejich místních regionů. I-fang z Jüe-čou bude pokračovat v kázání.“

Mluvil také se Süan-cem a řekl: „Měl by sis dávat velký pozor na svou simultánní praxi. Poté, co přejdu do nirvány, ty a Šen-siou znovu rozzáříte slunce buddhy a znovu se rozsvítí lampa mysli.“

Šestnáctého dne téhož měsíce se Chung-žen zeptal: „Znáš teď moji mysl?“ Süan-ce uctivě odpověděl, že neví. Velký mistr pak zvedl ruku, ukázal do deseti směrů a pokaždé prohlásil, že realizovaná mysl tam už byla.