Čínský čchanový mistr školy Niou-tchou ve čtvrté generaci, pokračovatel v dharmě Chuej-fanga (Ehó) a mistr Niou-tchou Č‘-weje (Gozu Čii).

Fa-čch‘ byl rodák z Ťiang-ningu v provincii Žun (Nan-ťing), jehož rodinné jméno bylo Čang. Opustil domácí život, když byl ještě mladý a ve věku třiceti let odcestoval do Chuang-mej (provincie Chu-pej), kde se pod vedením velkého mistra Chung-žena otevřelo jeho srdce, když slyšel Dharmu. Později bylo jeho probuzení potvrzeno, když se setkal s čchanovým mistrem Chuej-fangem a pokračoval v jeho stopách a stal se patriarchou školy Niou-tchou.

Když držitel úřadu v Chuang-mej [asi Chung-žen] umíral, řekl svému žáku Süan-ceovi: „Je možné, že deset mužů zdědí mou Dharmu a Fa-čch‘ z Ťing-lingu je jedním z nich.“ Později mistr Fa-čch‘ předal oko Dharmy mistru Č‘-wejovi.

Ve druhém roce období vlády Čchang-an (702), pátého dne devátého měsíce, ve wu-čchangské poustevně v chrámu Jen-cuo v Ťin-lingu, mistr, když umíral, dal pokyny, aby jeho tělo bylo ponecháno pod borovicí, aby nakrmilo všechny ptáky a zvířata. Když nadešel den, kdy opustil tělo, objevil se na západní obloze zázračný proud světla, který obklopil horu a několikrát ji obkroužil, zatímco dům v bambusovém háji, ve kterém mistr žil, zbělel na sedm dní.

Bylo mu šedesát osm let a byl mnichem jedenačtyřicet let.