Kdykoliv se Ťü-č‘iho na něco zeptali, on jen prostě zvedl prst. Jednou se jakýsi návštěvník zeptal jeho mladého žáka, jak učí jeho mistr. Chlapec zvedl prst. Jakmile se o tom Ťü-č‘ doslechl, odřízl chlapci prst nožem. Ten se rozplakal a naříkaje od bolesti se rozběhl pryč z místnosti. Ale Ťü-č‘ na něj zavolal. Když se chlapec ohlédl, Ťü-č‘ zvedl prst. V tom okamžiku byl chlapec osvícen.
Když se Ťü-č‘ chystal zemřít, řekl svým shromážděným mnichům: „Obdržel jsem tento jednoprstový čchan od Tchien-lunga. Celý život jsem ho používal, ale on se neopotřeboval.“ S tím odešel na věčný odpočinek.