Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Tchan-čen (曇真, Donšin, 704-763)
Čínský čchanový mistr tzv. severní školy, dědic dharmy mistra Sung-šan Pchu-ťiho (Súzan Fudžaku) a mistr Čeng-šuna (Šódžun) a Čcheng-weje (Šó’i). Císař Taj-cung mu v roce 767 udělil posmrtný titul Ta-čeng čchan-š‘, což znamená „čchanový mistr velké realizace“. Někdy je v odborné literatuře uváděn jako nástupce Chung-čenga, což byl žák mistra Pchu-ťi.
Mistr Tchan-čen působil v klášteře Ťing-aj v Luo-jangu. Biografické údaje o něm se nacházejí na nápisu jeho vlastní stúpy, který složil Wang Ťi v roce 769 a v témže roce ho na ni přepsal jistý Sü Chao. Nápis nese název Tung-ťing ta Ťing-aj-s‘ Ta-čeng čchan-š‘ pej (Nápis stély pro čchanového mistra Ta-čenga z velkého kláštera Ťing-aj ve východním hlavním městě). Text označuje Tchan-čena jako přímého žáka mistra Sung-šan Pchu-ťi. Ačkoliv Tchan-čen v roce 763 zemřel v klášteře Ťing-aj, jeho ostatky byly pohřbeny v klášteře Sung-jüe na severním svahu hory Sung k poctě jeho mistra Pchu-ťiho.
Literatura: Anna Sokolova: Esoteric, Chan and vinaya ties in Tang Buddhism. The ordination platform of the Huishan monastery on Mount Song in the religious policy of Emperor Daizong. In: Buddhist Studies Review 37/2, 2015.
© 2023-2024 Zenová mysl