Byli tam mistr I-ťing, mistr Čchu-mo a mistr Tchang-wen, kteří byli všichni žáci čchanového mistra Chuej-minga. Přišli s přáním zůstat se Ctihodným (Wu-čuem).
Ctihodný se zeptal: „Mistře, jaké písmo a pojednání jsi vysvětloval?“
Mistr Tchang-wen odpověděl: „Vysvětloval jsem Paj-fa lun (Ta-šeng paj-fa ming-men lun, Pojednání o stovkách dharm). Přednášel jsem o něm mnichům.“
Ctihodný ho vyzval, aby to vysvětlil.
Tchang-wen odpověděl: „Uvnitř je pět druhů nepodmíněností, vně je pět druhů podmíněností, které dohromady zahrnují všechny dharmy.“
Ctihodný citoval Lankávatára sútru: „Ti, kdo nemají moudrost, neustále dělají rozdíl mezi podmíněností a nepodmíněností. Ti, kteří praktikují, nečiní rozdíly.  Všechna písma vykládají klamné pojmy, nakonec se žádné neodchylí od pouhého pojmenování. Pokud překročíte slovní výklad, pak není co vysvětlovat.“
Tchang-wen řekl mistru I-ťingovi: „Prosím, mistře, ptej se ty.“
I-ťing se tedy zeptal Ctihodného: „Čchanový mistře, jak praktikuješ meditaci v sedě?“
Ctihodný odpověděl: „Ne-praktikování, to je meditace.“
I-ťing tomu neporozuměl a zeptal se Čchu-moa: „Co to znamená?“
Čchu-mo také nerozuměl. Místo toho řekl mistru I-ťingovi, aby se zeptal na něco jiného.
Ctihodný věděl, že tomu nerozumějí, a tak se I-ťinga zeptal: „Mistře, jaké písmo a pojednání jsi vysvětloval?“
I-ťing odpověděl: „Vysvětloval jsem Pchu-sa ťie (Pchu-sa ťie ťing šu, Bódhisattvovy předpisy). Přednášel jsem o nich mnichům.“
Ctihodný se zeptal: „Jaká je podstata předpisů a jaký je jejich význam?“
I-ťing neměl slova, kterými by odpověděl, a pak vybuchl s nadávkami: „Není to tak, že bych nerozuměl, bylo to jen proto, abych tě otestoval. Tvůj druh čchanu – pohrdám ‚ne-praktikováním‘!“
Čchu-mo se přidal: „Pohrdám tvým tupým ‚ne-konáním‘, pohrdám ohromujícím ‚ne-praktikováním‘, pohrdám líným ‚ne-děláním‘, pohrdám ledabylým ‚ne-vstupováním!“
Ctihodný oslovil mnichy: „‚Princip takovosti (tathátá) zahrnuje veškerou moudrost’ (citace z Vadžrasamádhi sútry). ‚Moje nepřekonatelná mahájána přesahuje jména a slova. Její význam je pro ty, kteří mají hluboké porozumění, blázni tomu nerozumí‘ (citace z Lankávatára sútry).“

Ctihodný jim dál poučil: „Pokud hledáte blaženost pokojného vyhasnutí, musíte se naučit šrámanovu dharmu. ‚Ne-mysl transcendující vědomí, to je přesně šrámanova dharma.‚ Vy, mistři, oholíte si vlasy, obléknete si roucho a říkáte si: ,jsem Buddhův žák,‘ ale nejste ochotni se učit šrámanovu dharmu. Řeknete jen: ‚ledabylé dělání, líné dělání, pohrdám tupým ne-vstupováním.‘ To není lev šrámany, to je druh divokého psa. Buddha předpověděl: ‚V příštích generacích budou ti, jejichž těla nosí roucho, ale klamně hlásají ‚bytí‘ a ‚nebytí‘ a škodí mé pravé dharmě.‘ Je to jako používat prst, který na něco ukazuje. Nevědomý obyčejný člověk se dívá na prst a nedívá se na předmět Pokud  někdo následuje ukazování slovního vysvětlení a pojímá k němu připoutanost, pak na konci života není nakonec schopen vzdát se prstu textů a písmen. ‚Pokud se budete řídit slovy a chápat významy, pak stavíte na dharmách a díky této konstrukci, když zemřete, spadnete do pekla.“
Když to mniši slyšeli, byli zmatení, zbledli a utekli.