Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Č'-jen (智巖, Čigan, 577-654)
Čínský čchanový mistr školy Niou-tchou, pokračovatel v dharmě Niou-tchou Fa-žunga (Gozu Hójú) a mistr Chuej-fanga (Ehó).
Jeho rodné jméno bylo Chua, pocházel z Čchü-e v Ťiang-su. Když mu bylo dvacet, byl už vysoký sedm (čínských) stop šest palců a vynikal nad ostatními v moudrosti a smělosti. Během období vlády dynastie Suej (605-618) si jako mladý vojenský důstojník vždy věšel vak na filtrovanou vodu na sedlo vedle luku a kamkoli jel, pil z něj. Pilně následoval svého velitele ve vojenských bitvách a neustále prokazoval vynikající službu v poli.
Během období vlády Wu-te dynastie Tchang (618-626), Č‘-jen ve věku čtyřiceti let prosil, aby se mohl stát mnichem. Poté vstoupil do kláštera Jüan-kung Šan v Šu-čou v provincii An-chuej jako žák čchanového mistra Pao-jüea. Jednoho dne, když seděl v meditaci, uviděl podivného mnicha, který byl více než deset stop vysoký, měl kolem sebe duchovní auru, svižnou povahu a zvučný hlas, kterým mu řekl: „Když jsi se stal mnichem tak pozdě, je vhodné, abys vynaložil zvláštní úsilí k dosažení Cesty.“ Poté, co to řekl, zmizel.
Jednou, v údolí, kde mistr cvičil meditaci, se náhle zvedla hora, ale mistr zůstal klidně sedět a voda sama od sebe opadla. Lovec, který to viděl, když procházel kolem, tím byl pohnut a obrátil se na praktikování Cesty.
Tenkrát se dva muži z mistrova starého pluku, kteří slyšeli o jeho tichém úniku ze světa, vydali do hor, aby ho vyhledali; když ho spatřili, zeptali se: „Velitel se zbláznil, proč žije na tomto místě?“
Mistr odpověděl: „Moje šílenství bude zažehnáno; to vaše teprve začíná – potěšení ze smyslných forem, žádostivost těla a zvuků, touha po cti, nebezpečí a císařské přízni, stále znovu se vracet k životu a smrti, jak se z toho dostanete?“
Oba muži byli hluboce dojati, pak si v nářku povzdechli (nad ztrátou svého spolubojovníka) a odešli.
Mistr Fa-žung řekl mistrovi: „Od té doby, co jsem obdržel Pravou cestu patriarchy Tao-sina, všechno, co jsem získal, zaniklo. I kdyby měla existovat dharma překonávající nirvánu, říkám ti, že jsou to všechno sny a iluze. Navíc jedno smítko prachu skrývá celé nebe; jedno zrnko hořčice pokrývá celou zemi. Tyto poznatky jsi již překročil, tak co bych mohl dále říci? Odpovědnost za učení v tomto klášteře je nyní předána tobě.“
S tímto příkazem se mistr stal dědičem školy Niou-tchou ve druhé generaci a později předal Pravou dharmu čchanovému mistrovi Chan Fangovi. Pobýval také ve dvou klášterech, v klášteře Bílého koně (Ťiang-su, Nan-ťing) a v klášteře Trvalého ticha (také v Nan-ťingu). Nakonec se přestěhoval do města Š‘-tchou (poblíž Nan-ťingu).
Ve druhém roce období vlády I-feng (677) během prvního měsíce, desátého dne, mistr zemřel (dosl. „vstoupil do zastavení“). Jeho vizáž se nezměnila a jeho tělo zůstalo pružné, jako by žil. Místnost, kde ležel, prostupovala zvláštní vůně, která se ani po více než deseti dnech nerozptýlila. Mistr zanechal instrukce, aby jeho tělo bylo vhozeno do vod. Bylo mu sedmdesát osm let a mnichem byl třicet devět let.
Literatura: Randolph S. Whitfield: Records of the transmission of the lamp. Volume 2. The early masters. London, 2015.
© 2023-2024 Zenová mysl