Čínský čchanový mistr, žák a pokračovatel v dharmě (hassu) Suej-čou Tao-jüana (Suišú Dóen) z čchanové školy Che-ce (Kataku), kde je uváděn jako 5. a pravděpodobně poslední patriarcha této školy. Nicméně spíše než jako čchanový mistr byl znám jako 5. patriarcha buddhistické školy Chua-jen (Kegon), která měla v Číně (a během raného období zenu v Japonsku) vždy úzké vztahy k čchanu.

Kuej-feng ve svém díle hájil kombinaci filosofie školy Chua-jen a praxe čchanu. Vysvětloval komplikované teorie školy, zejména Fa-cangovy, v srozumitelnější formě. Jeho pojednání o „Prapodstatě člověka“ (čín. Chua-jen jüan-žen-lun) se stalo jedním ze standardních děl pro cvičení buddhistických mnichů v Japonsku. Kuej-feng v něm systematicky a kriticky představuje učení jednotlivých buddhistických směrů své doby a vytyčuje jejich hranice oproti ostatním duchovním proudům.

Cung-mi se narodil v roce 780 do mocné a vlivné rodiny He na území dnešního centrálního S‘-čchuanu. V raných letech studoval čínskou klasiku a doufal v kariéru v provinční vládě. Když mu bylo sedmnáct nebo osmnáct, ztratil otce a začal studovat buddhismus. Ve dvaadvaceti letech se vrátil ke konfuciánské klasice a prohloubil své porozumění studiem na konfuciánské akademii I-süe-jüan v Suej-čou.

Ve čtyřiadvaceti letech se Cung-mi setkal s čchanovým mistrem Suej-čou Tao-jüanem a trénoval se v čchanu dva nebo tři roky. Tao-jüanovu pečeť obdržel v roce 807, kdy byl plně vysvěcen na buddhistického mnicha.

Ve svém autobiografickém shrnutí Cung-mi uvádí, že to byla Sútra dokonalého osvícení, která ho přivedla k osvícení, když se „podstata jeho mysli otevřela a význam sútry byl stejně čistý a jasný jako nebesa.“ Cung-miho náhlé probuzení po přečtení pouhých dvou nebo tří stránek písma mělo hluboký dopad na jeho následnou učeneckou kariéru. Prosazoval nutnost studia písem a byl velmi kritický k čchanu linie mistra Ma-cu Tao-iho. Cung-miho konfuciánské morální hodnoty ho nikdy neopustily a většinu své kariéry strávil pokusy o integraci konfuciánské etiky s buddhismem.

V roce 810, ve věku třiceti let, se Cung-mi setkal s Ling-fengem, žákem předního buddhistického učence a představitele školy Chue-jen Čcheng-kuana (738–839). Ling-feng mu dal kopii Čcheng-kuanova komentáře k Avatamsaka sútře. Tyto texty měly mít na Cung-miho hluboký dopad. S velkou intenzitou studoval tyto texty a sútru a později prohlásil, že díky jeho vytrvalému úsilí byly nakonec „všechny zbývající pochybnosti zcela smyty“. V roce 812 Cung-mi cestoval do západního hlavního města Čchang-anu, kde strávil dva roky studiem u Čcheng-kuana, který byl nejen nespornou autoritou ve škole Chue-jen, ale měl také vynikající znalosti čchanu, Tchien-tchaj, Vinaji a Madhjamaky.

Cung-mi se v roce 816 stáhl do pohoří Čung-nan jihozápadně od Čchang-anu a začal svou spisovatelskou kariéru, když sestavil komentovanou osnovu Sútry dokonalého osvícení a kompilaci úryvků ze čtyř komentářů k sútře. Další tři roky Cung-mi pokračoval ve svém výzkumu buddhismu, četl buddhistický kánon Tripitaka a cestoval do různých chrámů na Čung-nan. Vrátil se do Čchang-anu v roce 819 a pokračoval ve studiu s využitím rozsáhlých knihoven různých klášterů v hlavním městě. Na konci roku 819 dokončil komentář a vedlejší komentář k Diamantové sútře. Na začátku roku 821 se vrátil do chrámu pod vrcholem Kuej, a proto se stal známým jako Kuej-feng. V polovině roku 823 konečně dokončil svůj vlastní komentář k textu, který vedl k jeho prvnímu probuzení, Sútře dokonalého osvícení, a vyvrcholení slibu, který složil asi před patnácti lety. Dalších pět let Cung-mi pokračoval v psaní a studiu v horách Čung-nan, kde jeho sláva rostla.

V roce 828 byl povolán do hlavního města císařem Wen-cungem (r. 826–840) a oceněn purpurovým rouchem a čestným titulem „Velká ctnost“. Dva roky, které strávil v hlavním městě, byly pro Cung-miho významné. Nyní byl celonárodně uznávaným buddhistickým mistrem s rozsáhlými kontakty mezi tehdejšími literáty. Své značné znalosti a intelekt obrátil spíše k psaní pro širší publikum než k technickým exegetickým dílům, které vytvořil pro omezenou čtenářskou obec buddhistických specialistů. Jeho vědecké úsilí se zaměřilo na intelektuální záležitosti dne a velká část jeho následujících prací byla vytvořena na základě žádostí nejrůznějších tehdejších literátů. Začal shromažďovat všechny dochované čchanové texty s cílem vytvořit kánon školy čchan a vytvořit novou sekci buddhistického kánonu. Toto dílo je ztraceno, zůstal zachován pouze jeho název Sebrané spisy o zdroji čchanu (Čchan-jüan ču-čchüan-ťi).

Bylo to Cung-mi spojení s velkými a mocnými, které vedlo k jeho pádu v roce 835 v události známé jako „incident sladké rosy“. Vysoký úředník a přítel Cung-miho, Li Sün, se ve spolupráci s císařem Wen-cungem a jeho generálem Čeng Čuem pokusil omezit moc dvorních eunuchů tím, že je všechny zmasakroval. Spiknutí se nezdařilo a Li Sün uprchl do pohoří Čung-nan, kde hledal útočiště u Cung-miho. Li Sün byl rychle zajat a popraven a Cung-mi byl zatčen a souzen za velezradu. Mocný eunuch Jü Chung-č‘, ohromen Cung-miho statečností tváří v tvář popravě, přesvědčil svého mocného eunucha Čchiou Š‘-liang, aby ho ušetřil.

O Cung-mi aktivitách po této události není nic známo. Zemřel v zazenové pozici 1. února 841 v Čchang-anu. Byl zpopelněn 4. března v chrámu Kuej-feng. O dvanáct let později mu byl udělen posmrtný titul „čchanový mistr Samádhi-Pradžňá“ a jeho ostatky byly pohřbeny ve stúpě zvané Modrý lotos.