Čínský čchanový mistr, pokračovatel v dharmě 5. patriarchy Chuang-mej Chung-žena (Óbai Kónin) a mistr Sung-jüe Jüan-kueje (Súgaku Genkai).

Fa-žu byl prvním z Chung-ženových žáků, který se prosadil ve velkých čínských městech. Pocházel z Lu-čou (Čchan-č‘-sien, Šan-si) a na samém sklonku svého života žil ve slavném klášteře Šao-lin na hoře Sung. Fa-žuova biografie je známá z textu Čchüan fa-pao ťi a z anonymního epitafu, který obsahuje nejstarší zmínku o „přenosu světla“ (predání dharmy) v čínských čchanových písemných pramenech.

Fa-žuovým prvním známým buddhistickým učitelem byl Chuej-ming, propagátor učení školy Madhjamaka, známý také jako Čching-pu Ming nebo „Ming v modrém rouchu“. Chuej-ming byl známý svým důrazem na asketické praktiky a právě dokončil svá vlastní studia u Fa-mina (579-645) a Č‘-jena (577-654), když se k němu Fa-žu s největší pravděpodobností přidal v letech 655-659. Fa-min zdůrazňoval „nedosahování“ (wu-te) a Č‘-jen učil rozjímání o nečistotě, soucitu a nezrozenosti. Tato kombinace učení se bezpochyby přenesla z Chuej-minga na Fa-žua, i když spolu byli jen krátce.

Ve věku devatenácti let (658) Fa-žu odešel z domova, aby se stal mnichem a šel studovat k Chung-ženovi. U svého mistra Fa-žu strávil šestnáct let. Není jisté, kde se Fa-žu zdržoval dalších osm (675-683), ale nějaký čas musel strávit v Čchang-anu a / nebo v Luo-jangu. Tento závěr je založen na informacích v Čchüan fa-pao ťi, že jeho jméno bylo přidáno na své místo v oficiální administrativě sanghy až po smrti císaře Kao-cunga na samém konci roku 683. Fa-žu se vyhnul oficiálnímu jmenování tím, že se přestěhoval do kláštera Šao-lin na hoře Sung, kde zůstal několik let, aniž by byl rozpoznán.

Fa-žu začal vyučovat dharmu v roce 686 na společnou žádost mistra dhjány Chuej-tuana z Luo-jangu a celé komunity kláštera Šao-lin. Od tohoto začátku až do své smrti o tři roky později Fa-žu neustále vyučoval a vždy rychle reagoval na pochybnosti mnoha svých studentů. Těsně před svou smrtí prý řekl (podle Čchüan fa-pao ťi): „Poté by (žáci) měli studovat u mistra dhjány (Šen-)sioua z kláštera Jü-čchüan v Ťing-čou.“

Tato jeho otevřená podpora severní školy Pej-cung vedla nejspíše k tomu, že v pozdější době upadl do zapomění v souvislosti s výstupem mistra Che-ce Šen-chueje proti severní škole. Z dnešního pohledu je mistr Fa-žu považován za prvního propagátora čchanu ve velkých městech a tím napomohl jeho masovějšímu šíření mezi obyvateli.

Výše zmíněný epitaf pro mistra Fa-žua, který vůbec poprvé zmiňuje přenos dharmy, byl patrně napsán krátce po jeho smrti v roce 689 a obsahuje tento text: