Čínský čchanový mistr tzv. severní školy, dědic dharmy (hassu) mistra Jü-čchüan Šen-sioua (Gjokuzen Džinšú) a mistr Chuej-jüna.

I-fu pocházel pravděpodobně z Lu-čou v prefektuře Čchang-č‘ v provincii Šan-si. V prvních letech své buddhistické praxe v Žu-nanu (provincie Che-nan), ještě jako chlapec, se věnoval recitaci standardních mahájánových súter, např. Lotosové sútry a Vimalakírti sútry. Po nějaké době odešel do kláštera Fu-sien v Luo-jangu, kde cvičil s mistrem dharmy Fejem (tento mnich je pravděpodobně totožný Tu-fejem, autorem Čchuan fa-pchao čch‘ – Letopisy předávání pokladu dharmy). Ten  pravděpodobně poradil svému studentovi, aby se začal učit u čchanového mistra Lu-čou Fa-žua (638–689). I-fu se vydal na cestu k tomuto mistrovi, ale ukázalo se, že zemřel předčasně 15. srpna 689 v chrámu Šao-lin.

V první polovině roku 690 přijal I-fu úplný soubor předpisů a odešel do meditačního centra mistra Jü-čchüan Šen-sioua v Ťing-čou. Šen-siou ho učil podle jeho schopností, aby nejprve odstranil všechny nečistoty ze svých myšlenek, udržel svou koncentraci, učil ho základům meditace a ukazoval mu prázdnotu světských úspěchů a neúspěchů. I-fu se stal velmi oddaným studentem, ale ani po deseti letech tvrdé praxe nedosáhl konečného úspěchu.

V roce 701 I-fu doprovázel Šen-sioua na jeho cestách. V posledních letech svého života a během nemoci svého učitele v klášteře Tchien-kung mu sloužil jako osobní sluha. Tehdy také pravděpodobně dosáhl osvícení, protože ještě před svou smrtí od Šen-sioua obdržel potvrzení inka šómei.

Brzy po Šen-siouově smrti odešel I-fu do kláštera na hoře Sung, kde nějakou dobu pobýval se Sung-šan Pchu-ťim (Súzan Fudžaku). Oba dva společně vedli severní školu a rozdělili si povinnosti. Po nějaké době se I-fu přestěhoval na horu Čung-nan do kláštera Čchua-kan. Bylo to důležité místo, protože to bylo blízko Čchang-anu. Brzy se stal také vrchním knězem na císařském dvoře. Bydlel v sále dharmy v klášteře, kde ho navštěvovalo velké množství lidí – upřímní aspiranti, samotáři, šlechtici a literáti – někteří pro duchovní a jiní pro světský prospěch.

Po patnácti nebo dvaceti letech strávených na hoře Čung-nan se I-fu přestěhoval do Čchang-anu a doprovázel císaře Süan-cunga na jeho cestách mezi Čchang-anem a Luo-jangem.

V roce 722 se I-fu přestěhoval na přání veřejnosti do kláštera Cch‘-en v Čchang-anu. O tři roky později však znovu doprovázel císaře Süan-cung na jeho cestě do Luo-jangu. I-fu se poté usadil v klášteře Fu-sien. V roce 727 se vrátil do Čchang-anu, ale v roce 733 ho císař povolal zpět do Luo-jangu. Poté se usadil v klášteře Nan-lung-chua.

Koncem roku 735 se jeho zdraví začalo zhoršovat a v létě roku 736 zemřel.