Otázka: Teprve před pár měsíci jsem začal meditovat, ale moc mi to nejde, jsem hodně roztěkaný a nemůžu se soustředit. Jak správně meditovat, abych dosáhl klidné mysli?

Daigu Kacuro: Znáš ten slavný příběh o prvním čchanovém patriarchovi Bódhidharmovi a jeho žáku Chuej-kcheovi? Pokud ano, pak víš, jak na to.

Otázka: Ten příběh znám, ale moc jsem ho nepochopil. Můžeš mi ho vysvětlit?

DK: Nemůžu.

Otázka: Proč ne?

DK: Protože se budeš pouze chytat slov, ale jejich význam ti stejně unikne, pokud je budeš analyzovat svou myslí. Rozlišující mysl nemůže pochopit samu sebe.

Otázka: Jak můžu fungovat v tomto světě bez rozlišující mysli?

DK: Jednoduše. Mysl je pouze nástroj, který potřebujeme například v zaměstnání, abychom řešili zadaný úkol. Pokud zrovna nic neřešíme, mysl nepotřebujeme, můžeme ji uvést do prázdnoty ne-myšlení. Je to jako s počítačem, když máme spuštěný nějaký program, procesor funguje a počítá složité algoritmy, když práci na něm ukončíme, počítač vypneme a procesor je uveden do nečinnosti. Když potřebujeme něco vymyslet, myslíme, když to vymyslíme, mysl můžeme uvést do ne-činnosti.

Běžný člověk však pořád přemýšlí, v hlavě se mu neustále honí nějaké příběhy, řeší imaginární problémy, které ve skutečnosti neexistují, rozebírá minulost, plánuje budoucnost, hodnotí přítomnost. Stále se něco děje. A nekončí to ani ve spánku, i tehdy mysl pořád šrotuje. Sny jsou vlastně produktem činnosti mysli. Člověk si pak prakticky neodpočine, je z toho překotného myšlení unavený a to pak vede k různým psychickým problémům.

Takže, když zrovna nepotřebuješ mysl aktivně používat, je dobré uvést ji do stavu ne-myšlení. To je správná meditace. Člověk může normálně fungovat i bez mysli. Jeho smysly dál fungují a tělo reaguje na vzniklou situaci.

Otázka: Tomu nerozumím, jak může člověk fungovat bez mysli?

DK: Velmi snadno. Vezmi si například bojová umění. Proč myslíš, že se při cvičení bojových umění stále donekonečna nacvičují jednotlivé pohyby? Je to proto, že tím vzniká tzv. svalová paměť, reflex. Tělo se učí automaticky reagovat na útok. Když pak na tebe někdo náhle zaútočí, nemáš přeci čas analyzovat směr a intenzitu úderu. Ve zlomku vteřiny nejsi schopen vymyslet adekvátní obranu, ale tělo prostě automaticky a rychle zareaguje tak, jak bylo tím nekonečným opakováním při tréninku naučeno. V takové situaci, kdy dojde k nečekanému útoku, mysl prostě sama vypne.

Tento moment úleku byl v čchanu často využíván mistry při výcviku jejich žáků. Nečekané výkřiky a údery paralyzovaly mysl, která v danou chvíli „vypnula“ – uvedla se do myšlenek prostého stavu prázdnoty. Většinou to trvá jen nepatrnou chvilku, neboť mysl zvyklá překotně přemýšlet, se z úleku rychle vzpamatuje a téměř okamžitě začne analyzovat, co se stalo, proč se stalo, co bude dnes k obědu a už zase dál šrotuje.

Zkus si spočítat, kolik hodin denně skutečně potřebuješ produktivní mysl, skrze niž musíš něco aktivně vymýšlet, tvořit. I v zaměstnání, pokud třeba pracuješ rukama, můžeš fungovat bez myšlení, protože děláš určité zautomatizované pohyby, stejně jako v bojovém umění. A naopak, pokud si tvá mysl dělá, co chce, tak stejně při těch činnostech neustále přemýšlíš a létáš v myšlenkách kdoví kde a vidíš, stejně tvé tělo funguje a vykonává danou činnost. Takže, pokud jsi schopen pracovat při tom, když myslíš na blbosti, můžeš stejně tak pracovat při ne-myšlení. Ba naopak, s prázdnou myslí budeš fungovat lépe, protože při tom budeš bdělý a pozorný.

Otázka: To je opravdu zajímavé, takto jsem se na to nikdy nedíval. A to s tím leknutím, jak tento stav ne-myšlení při úleku udržet?

DK: To už se opět vracíme k tomu, jakým způsobem meditovat. Nejen v buddhismu, ale i v jiných duchovních systémech znamená meditace soustředění pozornosti. Většinou se pozornost soustředí na nějaký objekt, což je určitá pomůcka, díky níž jsme schopni udržet v mysli jeden předmět myšlení a tím mysl zklidnit. Tím objektem může být modlitba, mantra, nějaký zvuk, vlastní dech, nějaké místo v těle, konkrétní představa nebo myšlenka a podobně. Udržet jeden předmět myšlení delší čas je samo o sobě pro většinu lidí velmi obtížné. Nicméně, tento způsob meditace by měl používat každý běžný člověk, aby se dokázal zklidnit a zbavit celodenního stresu. Měly by se to učit i děti ve škole jako důležitou součást psychohygieny.

V raném čchanovém období byla tato metoda meditace považována za tzv. cestu „postupného osvícení“. To neznamená, že je to špatná cesta, jen je zkrátka zbytečně zdlouhavá a pomalá, výsledek u ní není nikdy zaručen. Existuje i přímočařejší cesta tzv. „náhlého osvícení“, o které jsem mluvil minule. Nicméně, i ten, kdo chce jít postupnou cestou očišťování mysli a chce dosáhnout osvícení, musí nakonec tento svůj předmět myšlení odhodit, neboť subjekt já i objekty musí zmizet, aby bylo dosaženo prázdnoty ne-myšlení.

To se na krátkou chvíli může stát právě v momentě, kdy se něčeho lekneš. Nicméně, je to opravdu jen nepatrný okamžik, běžný člověk si přitom těžko uvědomí stav své mysli, ale ten, kdo je připraven, může v mžiku prohlédnout.

Otázka: Teď se v tom trochu ztrácím, co mám tedy dělat, když medituji v sedě?

DK: Pokud jsi začátečník, zvol si nejprve nějaký objekt, ke kterému budeš poutat svou pozornost. Doporučuji vybrat si něco statického, co dostatečně ukotví tvou mysl. Při meditaci v sedě je vhodné vybrat si nějakou část těla, třeba nohy. Snaž se tento objekt udržet ve vědomé pozornosti co nejdéle bez toho, aby tě od něj odvedla jakákoli myšlenka, pocit, zvuk atd. Až budeš schopen udržet svou pozornost dostatečně dlouho, opusť tento objekt i vědomí já a pouze spočívej v bdělé vědomé přítomnosti. Přitom stále vnímej celé své tělo, prostředí kolem sebe, zvuky … Cokoli přijde, například hluk z ulice, vůně oběda z kuchyně, vnímej to, aniž bys na to jakkoli zareagoval, nic z toho se tě nedotýká. Mysl se nesmí ani pohnout. Svět kolem tebe dál funguje v zaběhnutých kolejích, Země se otáčí kolem slunce, vesmír se rozpíná, ale ty to všechno necháváš být, spočíváš v naprostém klidu, v tiché vědomé pozornosti. To je samádhi …

Otázka: Takto to zní velmi jednoduše. Dosažení samádhi rovná se osvícení?

DK: Ne, samádhi je opravdová meditace sama o sobě. Samádhi je meditace, meditace je samádhi. V podstatě, kdo se neponoří do samádhi, tak ve skutečnosti nemedituje. Osvícení znamená uvědomění si prázdnoty všech jevů i vlastního já a pochopení podstaty celého vesmíru.

Otázka: Špatně jsem se zeptal. Když je dosaženo stavu samádhi, to znamená, že nejsou objekty ani subjekt já, je toto prázdnota?

DK: Ano, v samádhi neexistuje subjekt ani objekty a je zakoušena prázdnota.

Otázka: Jaký je tedy rozdíl mezi zakoušením prázdnoty a uvědoměním si prázdnoty všech jevů a vlastního já?

DK: (ticho)

Otázka: Takže?

DK: (ticho)

Otázka: Není v tom rozdíl?

DK: Jak vidíš, zkušenost osvícení je nepřenositelná, budeš na to muset přijít ty sám.

Otázka: Dobře (smích), vraťme se k ne-myšlení. Kdybych chtěl postupovat tou rychlejší cestou, jak dosáhnout ne-myšlení, které můžu zažít třeba při tom úleku, nějakým jiným způsobem?

DK: Ne-myšlením (smích).

Ne, teď vážně. Každý člověk dnes a denně zažívá mikro chvilky, při nichž je mysl v klidu ne-myšlení. To se neděje pouze při leknutí. Jen si toho není vědom, protože jsou to opravdu velmi krátké okamžiky.

Abys zakusil prázdnotu ne-myšlení, musíš svou mysl absolutně uvolnit, osvobodit ji od veškerého obsahu, tedy splnit ta tři N – neuchopování, neulpívání, neusilování. V zenové škole Sótó je hlavní praxí tzv. šikantaza – což je právě prosté sezení bez uchopování, ulpívání a usilování. Pokud chceš praktikovat meditaci v sedě, je toto vhodná metoda pro tebe.

Pokud jako začátečník neudržíš stav myšlenek prosté mysli a nemáš zrovna možnost si někam v klidu sednout a praktikovat šikantazu, doporučuji jiné jednoduché cvičení, které nezabere tolik času. Když jsi venku, zadívej se na oblohu, najdi si nějaké pěkné uskupení mraků a dívej se do nich. Mraky budou mít nějaký tvar, barvu, možná se budou hýbat a měnit, ty to všechno budeš vidět, ale nenecháš svou mysl, aby na to jakkoli reagovala. Oči vidí, přenáší obraz oblohy do mozku, ale mysl se nesmí ani pohnout, nic nehodnotí, nekomentuje, nespekuluje, je v klidu, uvolněná, vše je jen viděno, ale jinak se nic neděje. Vidíš barvu mraků, ale mysl nehodnotí, jestli je bílá, šedá nebo jiná, mrak je viděný takový, jaký je. Mrak mění tvar, ale mysl nehodnotí, jestli je úzký, široký, připomíná nějakou věc, zvíře, mrak je takový, jaký je. Přitom si uvědomuješ sebe, pozici svého těla, vnímáš teplo či chlad, víš, že jsi v lese nebo na balkoně, slyšíš zvuky ulice, zpěv ptáků, štěkání psa, ale mysl na to nereaguje, neuchopuje, neulpívá a je uvolněná. Vše je takové, jaké to je – tathátá. Takto vidí svět Buddha Tathágata.

Toto cvičení se dá praktikovat kdekoliv a stačí na to pár minut. Obloha se dá zaměnit za cokoliv jiného, strom, zeď, stůl v kanceláři … Když se ti alespoň jednou podaří vědomě vyprázdnit mysl, budeš mít tu zkušenost a budeš vědět, jak na to. Pak již jen stačí tento stav mysli prohlubovat.

Otázka: Jak poznám, že se má mysl skutečně vyprázdnila a …

DK: UÁÁÁÁÁÁ (výkřik)

Otázka: Co?

DK: Pouze toto!