Jednoho dne si mistrův služebník Chuej-tchung náhle přál odejít.
„Kam tedy jdeš?“ zeptal se mistr.
„Chuej-tchung opustil domov kvůli dharmě, ale ctihodný mnich neutrousil jediné slovo poučení, takže teď je otázkou, zda chodit sem a tam a studovat Buddha-dharmu,“ odpověděl Chuej-tchung.
„Pokud by se dalo říci, že existuje Buddha-dharma,“ řekl mistr, „tady mám také trochu,“ načež vytrhl vlákno z roucha, které měl na sobě, a odfoukl ho.
Chuej-tchung náhle pochopil ten hluboký význam.

Během období vlády Jüan (806-820) byl Paj Ťü-i jmenován guvernérem velitelství, a tak šel na horu, zdvořile požádat mistra o rozhovor. Zeptal se: „Není zde mistrovo přebývání nebezpečné?“
„Není postavení Vaší Excelence ještě nebezpečnější?“ opáčil mistr.
„Postavením vašeho skromného studenta je udržovat mír podél vodních cest a v horách. Co je na tom nebezpečného?“ zeptal se Paj Ťü-i.
„Když se dřevo a oheň setkají, dojde ke vznícení – přirozenost myšlení je nekonečná,“ odpověděl mistr, „jak tedy nemůže hrozit nebezpečí?“
„Co je podstatou Buddha-dharmy?“ zeptal se Paj.
„Zdržet se všeho zlého a činit vše, co je dobré,“ odpověděl mistr.
„Tato slova zná i tříleté dítě,“ řekl Paj.
„Tříleté dítě je sice může říct, ale osmdesátiletý stařec je neumí uvést do praxe!“ opáčil mistr.
Paj se pak poklonil.