Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Niou-tchou Chuej-čung (牛頭慧忠, Gozu Ečú, 683-769)
Čínský čchanový mistr školy Niou-tchou v šesté generaci, pokračovatel v dharmě Niou-tchou Č‘-weje (Gozu Čii) a mistr Tchien-tchaj Fo-kchu (Tendai Bucukoči), Tchien-tchaj Jün-ťüa (Tendai Ungó), Tchaj-paj Kuan-cunga (Taihaku Kanšú) a Čuang-jen Jüana (Šógen En). Uvádí se, že měl 34 nástupců dharmy.
Chuej-čung byl rodák ze Šang-jüanu v provincii Žun (Ťiang-su, Nan-ťing), jehož rodinné jméno bylo Wang. Ve dvaadvaceti letech byl vysvěcen v chrámu Čuang-jen. Později, když se doslechl o veřejném vystoupení čchanového mistra Weje, šel si s ním promluvit. Když ho Wej uviděl, řekl: „Představitel kláštera dorazil!“ Chuej-čung, dojatý těmito slovy se skrytým významem, zůstal nějakou dobu mistrovým pomocníkem. Jednoho dne se pak rozloučil a vydal se na prohlídku všech poutních míst.
Mezitím byl mistr Č‘-wej v klášteře Ťü-ťie, kde jednoho dne viděl vistárii, uschlou letním žárem. Muži ji chtěli pokácet, ale mistr jim řekl: „Nekácejte ji. Až se Chuej-čung vrátí, znovu rozkvete.“ Po návratu Chuej-čunga skutečně znova rozkvetla, přesně jak bylo předpovězeno. Poté mistr Č‘-wej svěřil vedení chrámu mistru Chuej-čungovi, zatímco on sám odešel žít do chrámu Jing-cuo.
Mistr Chuej-čung měl celý život jen jedno roucho a jednu nádobu na přípravu jídla.
V klášteře se nacházely dvě sýpky pro uskladnění komunitních potravin, které hlídali tygři, aby odradili zloděje. Když okresní soudce Čang-sun přišel na horu za mistrem, zeptal se ho: „Kolik učedníků má mistr?“
„Asi čtyři,“ odpověděl mistr.
„Mohu je vidět?“ zeptal se soudce.
Mistr pak poplácal svůj sedací polštář a vyšli tři vrčící tygři. Čang-sun se vyděsil a ustoupil.
Později shromáždění požádalo mistra, aby pobýval ve starém chrámu Čuang-jen v opevněném městě. Tenkrát tam chtěl zřídit samostatný sál dharmy, na východ od svatyně, ale na místě stál starý strom, na němž si straky postavily svá hnízda. Když se dělníci chystali strom pokácet, mistr řekl ptákům: „Na tomto místě postavíme sál, tak proč se nepohnete, a rychle!“ Jakmile to řekl, straky přestěhovaly hnízdo na jiný strom. Nejprve byly položeny základy a pak se dvě nebeské bytosti usadily nad čtyřmi rohy a v noci tajně pomáhaly, takže za několik dní byl sál připraven. Díky tomu se studenti shromáždili jako mraky ze všech čtyř směrů k mistrovu sídlu a těch, kteří obdrželi Dharmu, bylo třicet čtyři, každý z jiného místa, takže učení bylo předáno mnoha z nich.
Mistr jednou ukázal shromáždění gáthu (o míru v srdci), která zněla:
Když člověk i dharma jsou oba ryzí,
dobro a zlo je zapomenuto.
Pokud je opravdové srdce skutečnou realitou,
toto je místo bódhi.
Ve třetím roce vlády Ta-li dynastie Tchang (768) strom před kamennou jeskyní, na které byly zavěšeny hrnce, stejně jako vistárie, na které byly zavěšeny šaty, náhle, na vrcholu léta, uvadla a uschla. Ve čtvrtém roce téhož období, patnáctého dne šestého měsíce (769), se mniši shromáždili na konci ústraní, aby recitovali pravidla kázně. Potom mistr nařídil svému služebníkovi, aby ho umyl a oholil, a ten večer zahalil klášter příznivý mrak, zatímco zvuk nebeské hudby byl slyšet odnikud. Druhý den ráno mistr šťastně zemřel. Pak se strhla prudká bouře, povalily se stromy a skalnatým údolím rozzářila bílá duha. Na jaře následujícího roku byl zpopelněn. Mistrovi bylo osmdesát sedm let.
(další odkazy na mistra Chuej-čunga → Niou-tchou Č‘-wej)
© 2023-2024 Zenová mysl