Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Čchi-wej (契微, Keibi, 720-781)
Čínská mniška – čchanový mistr tzv. severní školy, dědička dharmy mistra Chung-čenga (Kóšó). Většina starších badatelů ji považovala za muže – mnicha.
Údaje o životě mnišky Čchi-wej známe z epitafu od Čchüan Te-jüa:
Čchi-wej pocházela z velmi významné rodiny Čchüan s dlouhou tradicí úředních služeb a rozsáhlými politickými kontakty, která původně sídlila v Lüe-jangu, v Tchien-šuej. Od narození byla „inteligentní, odtažitá a obařená tajemným osvícením“. V 9 letech (728) byla zasvěcena mistrem Ťin-kangem z kláštera Ťien-fu do posvátných manter a muder. Tímto mistrem byl esoterický mistr Vadžrabódhi, v Číně známější jako Ťin-kang-č‘ (671?-741). Rychlost, s jakou byla osvícena, způsobila, že ji lidé přirovnávali k předčasně dospělé. Nicméně, protože její ctnost i vzhled byly vynikající a její příbuzní ji respektovali a oceňovali, trvali na tom, aby si vybrala jako manžela nějakého vynikajícího byrokrata a učence. V té době však byla tak duchovně horlivá, že chtěla opustit svůj rodinný život a aby unikla zásnubám, měla v úmyslu se pořezat.
Poté, co její otec Čchüan Tchung-kuang zemřel, její matka a starší bratři již nebyli schopni omezovat její touhu vstoupit do sanghy. Proto, když právě dosáhla plnoletosti (patnácti let), oblékla si mnišské roucho. V prvním roce éry Tchien-pao (742), když jí bylo dvaadvacet let, přijala úplné vysvěcení od mistra Vinaji Ting-pina z kláštera Fu-sien. Poté vstoupila do kláštera An-kuo ve východním hlavním městě (Luo-jang) a studovala meditaci u mnišky Wu-šeng.
Ačkoli měla mysl začátečníka, přebývala ve skutečné moudrosti; osvobozená od formy bytí, byla osvícena k dharmě prázdnoty. Následně důkladně porozuměla písmům pod vedením velkého mistra Chung-čenga a zvláště se zběhla v učení Lankávatára sútry.
Epitaf dále Čchi-wej opěvuje po jejím osvícení pod mistrem Chung-čenem:
„Později přebývala v chápání nestálosti, smyla ze sebe šest omylů a zbavila se jakékoli duality. Dodržujíc velkou cestu, která je otevřená a vyrovnaná, vstoupila do proudu dharmy, který je rychlý a vířící. Učila a vedla své žáky s dovedností a hlubokou moudrostí. S dočasnými nebo konečnými pravdami jim byla schopna poskytnout útočiště a cíl. Byla jako Vimalakirti, chránila a instruovala lidi v souladu s měnícími se podmínkami. Následně byli všichni její blízcí i vzdálení příbuzní bez výjimky zaplaveni jejím učením. Jak je možné vyjmenovat prospěch, který skrze ní všichni postupně získali?“
Během éry Kuang-te (763-765) Čchi-wej následovala svou rodinu, aby emigrovala na jih, kde našla klidné sídlo v klášteře Ču-ming v Su-čou. Šestého dne devátého měsíce Ťien-čung (27. září 781) v klidu a tichu přešla do zániku. Její věk byl třiašedesát let a mnišský věk čtyřicet jedna.
Její učednice, jeptiška Chuej-cchao (neteř Čchi-wej), byla schopna jít nejhlouběji do zkoumání chuti jejího učení. Vedla tedy jak řeholníky, tak laiky, naříkala, zatímco držela zlaté tělo (tj. pozůstatky Čchi-wej) a nechala postavit stúpu na hoře severovýchodně od kláštera Wu-čchiou, jako důkaz jejich odhodlání následovat její učení.
Literatura: Jinhua Chen: Family ties and buddhist nuns in Tang China: Two studies. In: Asia Major 15/2, 2002.
© 2023-2024 Zenová mysl