Japonské školy zenu

ZENOVÁ MYSL

Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.

Japonské zenové školy

Ótókan

Linie jap. zenu školy Rinzai, která vychází od tří velkých zenových mistrů Nampo Šómjóa (též Daió Kokuši), Šúhó Mjóčóa (též Daitó Kokuši) a Kanzan Egena (též Musó Daiši). Jméno školy je odvozeno z posledních znaků slov „Daió“ a „Daitó“ a prvního znaku jména „Kanzan“. Nejvýznamnější zenový mistr a velký reformátor zenu Rinzai v Japonsku, Hakuin Zendži, je součástí tradice této linie předávání.

Většina dnešních japonských zenových mistrů vychází z linie této školy

Óbaku

Vedle škol Rinzai a Sótó třetí škola zenu v Japonsku. Vychází od čínského čchanového mistra Jin-jüan Lung-čchiho (Ingen Rjúki), který založil v polovině 17. stol. v Udži u Kjóta její hlavní klášter Mampukudži. Jeho žák a následník v dharmě Mu-an Sing-tchao (Mokuan Šótó), který založil v roce 1671 klášter Zuišódži v blízkosti Tokia, přispěl k rozšíření zenu v této oblasti. Teprve až v roce 1876 byla tato linie oficiálně uznána za školu Óbaku.

Škola Óbaku je vedlejší linií školy Rinzai, postrádá však v dnešním Japonsku dosud aktivní kláštery, a je proto nejméně vlivnou školou zenu v Japonsku.

Harada-Jasutani

Též Sanbo Kjodan („Tři poklady“); škola zenu, která byla ustavená v Japonsku prostřednictvím D. S. Harada róšiho a jeho žáka, dědice v dharmě a blízkého spolupracovníka H. R. Jasutani róšiho. Škola je jedna z nejmladších a nejmenších buddhistických organizací v poválečném Japonsku. Je však velmi aktivní. Spojují se v ní prvky škol Sótó a Rinzai, neboť Harada róši je pokračovatel v dharmě obou těchto linií zenu

Nihon Daruma

„Japonská Bódhidharmova škola“, nevýznamná škola Rinzai zenu, kterou založil japonský zenový mistr Dainiči Nónin ve 13. stol. Tato škola smíchala prvky zenu a školy Tendai, a měla pouze krátké trvání. Mezi Nóninovy nejvýznamnější žáky patřil Koun Edžó, který se později stal 2. patriarchou školy Sótó v Japonsku.

Další buddhistické školy v Japonsku, které fungovaly vedle zenu: