Ranný čínský čchanový mistr, žák a pokračovatel v dharmě 5. patriarchy Chuang-mej Chung-žena (Óbai Kónin) a mistr Lao-šan I-fua (Rózan Gifuku), Sung-šan Pchu-ťiho (Súzan Fudžaku), Siang-mo Canga (Kóma Só), Sung-šan Ťing-siena (Súzan Keigen), Wu-tchaj Ťü-fanga (Godai Gohó) a dalších.

Šen-siou je považován za zakladatele tzv. severní školy (Pej-cung), neboli školy postupného osvícení. Název školy však vznikl až asi 25 let po jeho smrti, označil ji tak žák 6. patriarchy Chuej-nenga, mistr Che-ce Šen-chuej, pro odlišení od školy svého mistra, která prosazovala náhlé osvícení. Šen-siou se sám považoval za nástupce tzv. školy Východní hory mistra Chung-žena.

Šen-siou se narodil v okrese Wej-š‘, na předměstí Luo-jangu, v provincii Che-nan, což bylo v té době sekundární hlavní město Číny. Jeho rodinné jméno bylo Li. Jeho rodina byla aristokratická a mohla být příbuzná císařské rodině dynastie Tchang. Vystudoval čínskou klasiku a taoismus a ve třinácti letech se stal buddhistou, když šel během hladomoru prosit do vládních sýpek v Kchaj-fengu, o uvolnění obilí hladovějícímu obyvatelstvu. Tam potkal nejmenovaného buddhistu a byl inspirován k tomu, aby se začal věnovat buddhismu. Po asi sedmi letech bezdomoveckého života, při návštěvě slavných horských center Číny, přijal Šen-siou v roce 625 v klášteře Tchan-kchung v Luo-jangu, od druhého století buddhistickém centru na konci Hedvábné stezky, všechna přikázání buddhistického mnicha.

Stopy jeho aktivit byly na dalších dvacet pět let ztraceny, spis Čchuan Fa-pao Ťi uvádí, že Šen-siou studoval buddhistické předpisy (vinaja) a obřady a věnoval se praktikování meditace a rozvoji moudrosti. V roce 651 začal studovat pod Chung-ženem. Podle Čchuan Fa-pao Ťi byl u Chung-žena šest let, a tak odešel v roce 657, tedy ještě před příchodem šestého patriarchy Chuej-nenga, což je v rozporu s údaji uvedenými v tzv. Tribunové sútře šestého patriarchy.

Šen-siou na sobě pracoval ve dne v noci po dobu šesti let. Velký mistr Chung-žen si povzdechl a řekl: „Šen-siou zcela ovládl Učení východní hory.“ Chung-žen pak nařídil svému studentovi, aby si umyl nohy a posadil se vedle mistra. V tomto okamžiku Šen-siou propukl v pláč, opustil Východní horu a ukrýval se.

Není jasné proč, ale někdy kolem let 665–668 byl Šen-siou vyhnán císařem a zůstal v úkrytu po dobu deseti let, přičemž údajně nosil jako převlek laický oděv. Důvodem byl zřejmě tehdejší spor o postavení buddhismu v tchanské říši, kdy císařská vláda požadovala, aby buddhističtí mniši uctívali císaře i své rodiče v souladu s konfuciánskými zvyklostmi, proti čemuž se zřejmě Šen-siou postavil. Do veřejného povědomí se vrátil mezi lety 676 a 679. Zpočátku se usadil v klášteře Nefritového jara (Jü-čchüan), ale později byl pro něj postaven klášter Šesti dokonalostí (Tu-men), kde strávil další čtvrt století. Místo pro stavbu tohoto kláštera si prý Šen-siou vybral sám se slovy: „Toto je skutečně osamělý vrchol Lanky (bájné město z Lankávatára sútry) a vhodné místo pro klášter Šesti dokonalostí. Zestárnu mezi jeho zastíněnými borovicemi a spletitými trávami.“ Zdá se, že se Šen-siou přestěhoval do tohoto kláštera krátce po smrti svého mistra Chung-žena.

Koncem roku 700 pozvala císařovna Wu Ce-tchien mistra Šen-sioua do hlavního města v Luo-jangu, aby vyučoval čchan buddhismus. Jeho přivítání v roce 701 bylo podle všeho docela velkolepé. Cesta, po níž Šen-siou jel na nosítkách vyhrazených pro císařskou rodinu, byla vyzdobena květinami. Císařovna v bezprecedentním gestu poklekla před čchanovým mistrem a v úctě se dotkla čelem země. Rovněž „od knížat a šlechticů níže u něj všichni v hlavním městě našli útočiště.“ Tento akt velmi dobře zapadá do tehdejší politické situace v Číně. Zdá se pravděpodobné, že císařovna Wu zorganizovala jeho velkolepý příjezd do Luo-jangu a jeho následnou kariéru jako demonstraci své podpory buddhismu a svého postavení spravedlivého dědice říše Tchang. Císařská podpora Šen-sioua byla navržena jako velkolepá ozdoba její vlády a jako veřejná demonstrace důležitosti buddhismu v jejím režimu.

Ve spisu Li-taj fa-pao ťi (Záznam dharmového klenotu napříč generacemi) je uveden tento rozhovor mistra Šen-sioua s císařovnou: