Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Che-ce Šen-chuej (荷泽神会, Kataku Džin'e, 668-770)
Che-ce Šen-chuej (Kataku Džin’e, 668-770)
[The Collection of National Palace Museum, Taipei]
Ranný čchanový mistr, žák a pokračovatel v dharmě (hassu) Ta-ťien Chuej-nenga (Daikan Enó) a zakladatel čchanové školy Che-ce (Kataku).
Jeho po desetiletí trvající vystupování ve prospěch Chuej-nengovy tradice a jeho vztahy ke dvoru tchangského císaře Su-cunga (vládl 756-762) vedly v polovině 8. stol. k oficiálnímu uznání jeho mistra za 6. patriarchu, za něhož byl do té doby považován Šen-siou. Avšak podobně jako v Šen-siouově případě nevedla také u Che-ce Šen-chueje aliance s politickou mocí k vzestupu, nýbrž k úpadku jím založené linie.
Che-ce Šen-chuej, původně taoistický učenec, se ve svých čtyřiceti letech obrátil k buddhismu a při hledání mistra dospěl nakonec do Chuej-nengova kláštera Pao-lin-s‘ v Cchao-čchi blízko přístavního města Kantonu. Až do jeho smrti pět let nato byl Che-ce jedním z nejpřednějších žáků 6. patriarchy a byl jím potvrzen jako pokračovatel v dharmě.
Téměř po dvě desetiletí po smrti svého mistra svolal Che-ce shromáždění předních čchanových mnichů v jižní Číně a oznámil jim, že Chuej-neng je zákonným dědicem 5. patriarchy a že Šen-siou, do té doby oficiálně uznávaný za 6. patriarchu, si přisvojuje patriarchát neprávem. Cestoval také do severních hlavních měst Čchang-anu (dnešní Si-an) a Luo-jangu a předložil tam tento požadavek, což vzhledem k císařské podpoře Šen-sioua a jeho nástupců svědčí o značné odvaze. Nakonec si proti sobě popudil, pro svůj velký úspěch jako čchanový mistr, náboženské kruhy severu natolik, že si na císaři Süan-cungovi (vládl 712-755) vymohly jeho vypovězení na jih.
Když si po An Lu-šanově povstání (755-757) oslabený panovnický dům Tchangů připomenul popularitu čchanového mistra Che-cea a chtěl ji využít, aby posílil své postavení, obrátil se listem na Che-ce Šen-chueje. Byl opět uveden do úřadu opata kláštera Che-ce v Čchang-anu (který vedl ještě před svým vypovězením a jehož jméno na něj přešlo) a dosáhl nakonec tak značného vlivu u dvora, že dokázal prosadit oficiální uznání Chuej-nenga a jižní školy čchanu.
Che-ce zdůrazňoval, že se osvícení nedá realizovat pomocí meditativních technik prostřednictvím pozvolného postupu vpřed. Pravé cvičení čchanu podle něj spočívá spíše v realizování ne-myšlení, které vede k okamžitému bezprostřednímu vhledu do vlastní podstaty (kenšó), náhlému osvícení.
V díle Liou-cu ta-š‘ fa-pao-tchan-ťing (Tribunová sútra Šestého patriarchy) je zaznamenáno toto setkání s Chuej-nengem:
Šen-chuej, jenž se narodil v rodině Kau v Siang-jangu, přišel vzdát poctu Patriarchovi až z kláštera Jü-čchuan.
„Můj učený příteli“, pravil Patriarcha, „muselo být pro tebe těžké podstoupit takovou dlouhou cestu. Dokázal bys mi říci, jaká je základní poučka? Jestli ano, znáš vlastníka. Prosím, zkus něco říci.“
„Základní poučka je neulpívání a poznat vlastníka znamená uvědomit si Podstatu Mysli“, odpověděl Šen-chuej.
„Tento novic se nehodí k ničemu kromě žvanění“, napomenul ho Chuej-neng.
Na to se Šen-chuej zeptal Patriarchy: „Pane, když ty medituješ, vidíš svoji Podstatu Mysli či nikoli?“
Patriarcha jej třikrát udeřil berlou a zeptal se ho, zda to bolelo nebo ne.
„Bolelo i nebolelo“, odvětil Šen-chuej.
„Vidím i nevidím“, vrátil mu to Patriarcha.
„Jak to, že vidíš i nevidíš?“ zeptal se Šen-chuej.
„To, co vidím, jsou mé vlastní chyby“, odpověděl Chuej-neng. „To, co nevidím, je dobro, zlo, zásluhy a hříchy jiných. Takto vidím i nevidím. A nyní mi řekni, co myslíš tím bolí i nebolí? Pokud bys necítil bolest, byl bys jako kus dřeva nebo kámen. Pokud však cítíš bolest a vzniká v tobě hněv či nenávist, jsi jako obyčejný člověk.
Vidění a ne-vidění jak je chápeš ty, jsou párem protikladů. Bolí a nebolí přináleží podmíněné dharmě, jež vzniká a zaniká. Bez toho, aby si poznal svou Podstatu Mysli, odvažuješ se balamutit jiné.“
Šen-chuej se omluvil, poklonil se a poděkoval Patriarchovi za pokyny.
Chuej-neng jej znovu oslovil takto: „Jsi-li v zajetí omylu a neumíš si uvědomit svoji Podstatu Mysli, musíš hledat rady u zbožného a učeného přítele. Budeš-li mít osvícenou mysl, budeš znát Podstatu Mysli a kráčet správnou Cestou. Nyní jsi v zajetí klamu a neznáš svoji Podstatu Mysli. A přece se odvažuješ tázat, zda já znám svou Podstatu Mysli. Pokud ano, uvědomuji si ji já sám a fakt, že já ji znám, ti nepomůže dostat se ze zajetí klamu. Podobně, poznáš-li ty svoji Podstatu Mysli, nemá to žádného smyslu pro mne. Proč ji, namísto vyptávání se jiných, sám nehledáš a nepoznáváš?“
Šen-chuej se poklonil více než stokrát, znovu vyjádřil politování a poprosil Patriarchu, aby mu odpustil. Od té doby pilně pracoval jako Patriarchův služebník.
Jednoho dne, přednášejíce shromáždění, Patriarcha pravil: „Mám cosi, co nemá hlavu, ani jméno, ani název, ani předek ani zadek. Zná to někdo z vás?“
Ze zástupu vystoupil Šen-chuej a řekl: „Je to zdroj všech Buddhů a buddhovská podstata Šen-chueje.“
„Řekl jsem, že je to beze jména a názvu, a ty to nazýváš zdroj všech Buddhů a buddhovská podstata,“ zvolal Chuej-neng, „i když ses zavřel do stinné chatrče k dalšímu studiu, budeš jen žákem Dhjány s druhořadými vědomostmi.“
Jednoho dne Chuej-neng shromáždil své žáky a takto je oslovil: „V osmém měsíci opustím tento svět. Máte-li jakékoli nejasnosti, prosím, aby jste se mně včas zeptali, abych vám to mohl objasnit. Po mém odchodu nebude možná nikoho, kdo by vás poučil.“
Tato smutná novina pohnula některé žáky k slzám. Šen-chuej však zůstal nevzrušený.
Patriarcha ho pochválil: „Mladý mistr Šen-chuej je jediný, kdož dosáhl takového stavu mysli, že nespatřuje žádného rozdílu mezi dobrem a zlem, nezná ani smutek ani štěstí a nevzrušuje jej chvála ani hana.“
Po patriarchově smrti Šen-chuej odešel do Lo-jangu, kde šířil učení „náhlé“ školy.
Čcheng odpověděl: „V první řadě je nutno věnovat se cvičení sezení se zkříženýma nohama v samádhi. Jakmile je samádhi dosaženo, musí v sobě člověk pomocí samádhi probudit moudrost, pradžňá. Prostřednictvím pradžňá je člověk schopen nahlédnout do své přirozenosti.“
Šen-chuej řekl: „Když člověk cvičí samádhi, není to záměrná aktivita mysli?“
Čcheng na to: „Ano.“
Šen-chuej: „Potom je tato záměrná aktivita mysli aktivitou omezeného vědomí, a jak může tedy přinést vhled do vlastní přirozenosti člověka?“
Čcheng řekl: „K tomu, aby člověk viděl do své přirozenosti, je nutno cvičit samádhi. Jak by to bylo možné jinak vidět?“
Šen-chuej řekl: „Celé cvičení samádhi je v základě pochybené. Jak může člověk cvičením samádhi dosáhnout samádhi?“
Che-ce Šen-chuejovo učení je zaznamenané v díle „Tribunové kázání mistra Šen-chueje„.
Některé z výroků mistra Che-ce:
Jestliže se snažíte zadržet mysl a strnule civíte v tichosti, vyvoláváte mysl a zaměřujete ji na vnější jevy, kontrolujete mysl a pročišťujete ji uvnitř sebe, soustřeďujete mysl a vstupujete do meditace, pak všechny tyto praxe tohoto druhu vytváří karmu.
Pokud má člověk toto poznání (pravá mysl je žádná mysl), je to kontemplace bez kontemplování, moudrost bez moudrosti, praxe bez praktikování.
Každá kultivace soustředění je pochybená od samého začátku. Neboť jak kultivací soustředění může člověk dosáhnout soustředění?
Po Parinirváně Vznešeného všech dvacet osm patriarchů Indie odevzdávalo „Mysl neulpívání“ svým následovníkům. To, co se nazývá „neulpívání“, je reálným stavem veškerých věcí. V tomto stavu se pravda a lež slévají v jedno. Nazvi to jednota, je toho mnoho druhů. Nazvi to mnohostí, je to jednota.
© 2023-2024 Zenová mysl