Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Ta-ťien Chuej-neng (大鑒惠能, Daikan Enó, 638-713)
Chuej-neng (Enó, 638-713)
6. patriarcha čchanu v Číně, žák a pokračovatel v dharmě (hassu) 5. patriarchy Chuang-mej Chung-žena (Óbai Kónin). Chuej-nengovi (v evropských překladech známý též pod jménem Wej-lang, což je jihočínská výslovnost jeho jména) byl udělen čestný titul Liou-cu ta-š‘ (Rokuso Daiši), dosl: „Velký mistr Šestý patriarcha“. Císař Sien-cung (806-820) mu posmrtně udělil titul Ta-ťien Čchan-š‘ (Daikan Zendži), což znamená „čchanový mistr úžasné zrcadlo“
Chuej-neng je jeden z nejvýznamnějších čchanových mistrů Číny, dal čchanu, jenž byl do té doby ještě silně formován tradičním indickým buddhismem, typický čínský ráz a je proto považován za vlastního otce čínského čchanu. Nikdy prý nepředal v žádné podobě patriarchát na nástupce, který tak zanikl, i když některé zdroje uvádí, že formálně misku a roucho patriarchů předal Čching-jüan Sing-s’ovi. Chuej-neng měl nicméně přes 40 učedníků a pokračovatelů v dharmě z nichž 33 dál učilo. Od dvou z nich, Nan-jüe Chuaj-žanga (Nangaku Edžó) a Čching-jüan Sing-s‘a (Seigen Gjóši) se odvíjejí všechny velké linie předávání čchanu v Číně. Mezi další jeho významné žáky patří Che-ce Šen-chuej (Kataku Džin‘e), Jung-ťia Süan-tüe (Jóka Genkaku) a Nan-jang Chuej-čung (Nanjó Ečú). Dalšími jeho probuzenými žáky byli: Tao-ťi (Dósai), Fo-čchuan Chuej-ming (Bucusen Emjó), Ťüe-tuo San-cang (Gupta, Hotta Sanzó), Ťi-čou Č‘-čcheng (Kišú Čisei), Pien-tan Siao-liao (Hentan Gjórjó), Che-pej Č‘-chuang (Kahoku Čikó), Chung-čou Fa-ta (Kóšú Hótacu), Šou-čou Č‘-tchung (Takušú Čizú), Ťiang-si Č‘-čche (Kósei Čitecu), Sin-čou Č‘-čchang (Šinšú Čidžó), Kuang-čou Č‘-tao (Kóšú Čidó), Fa-sing Jin-cung (Hóšó Inšú), S‘-kchung Pen-ťing (Šikú Hondžó), Wu-čou Süan-cche (Gošú Gensaku), Cchao-čchi Ling-tchao (Sókei Reitó), Šao-čou Fa-chaj (Šóšú Hókai), Fa-čen (Hóšin), Č‘-tchuo (Gida), Ťing-an (Džóan), Sün Čchan-š‘ (Džin Zenši), Ting-čen (Džóšin), Ťien-ku (Kenku), Šan-kchuaj (Zenkai), Jüan-su (Enso), Cung-i (Sógi), Šan-sien (Zengen), Fan-sing (Bonkó), Tchaj-jüan C‘-caj (Taigen Džizai), Sien-kchung (Kankú), Tchaj-siang (Taišó), Fa-ťing (Hódžó), Pien-cchaj (Bensai), Wu Tchou-tchuo (Gu Tóda), Tao-jing (Dójó), Č‘-pen (Čihon), Süan-kchaj (Genkai), Tchan-cchuej (Donsui) a I-sing Sun (Gikó Son).
Chuej-nengův život a učení jsou shrnuty v textu, který sestavil jeho žák Šao-čou Fa-chaj. Tento text se stal jediným originálním čínským dílem, jemuž byl později přiznán statut sútry, „Sútry Šestého patriarchy přednesené z tribuny dharmového pokladu“ (Liuo-cu ta-š‘ fa-pao-tchan-ťing), která obsahuje jedny z nejhlubších pasáží v zenové literatuře.
Chuej-neng podle ní pocházel z chudých poměrů, ztěží se mohl těšit školnímu vzdělání a musel svou ovdovělou matku podporovat sbíráním a prodejem dříví na topení. Přitom jednou zaslechl, jak jeden člověk před domem, kam právě dodal dříví, recituje Diamantovou sútru, a při větě „Nech svého ducha volně plynout, aniž bys ho nějak zdržoval“ zažil Chuej-neng osvícení. Od muže se dověděl, že přišel od Chung-žena, a rozhodl se ho navštívit. Když dospěl do kláštera na hoře Chuang-mej, byl představen Chung-ženovi.
Chung-žen se zeptal Chuej-nenga: „Odkud jsi, že jsi se mi přišel poklonit na tuto horu? Co je to, co zde hledáš?“
Chuej-neng řekl: „Přicházím z Ling-nanu, na jihu. Přicházím z daleka, nehledaje nějakou určitou věc, pouze Buddhovu Dharmu“.
Chung-žen řekl: „Jestliže jsi z Ling-nanu, pak jsi barbar. Jak by ses mohl stát buddhou?“
Chuej-neng řekl: „Ačkoliv se lidé ze severu a z jihu liší, v dharmě nebo v buddhovské podstatě není žádný sever, ani jih. I přesto, že mé barbarské tělo a tvé tělo nejsou stejné, jaký je rozdíl v naší buddhovské podstatě“?
Chung-ženem poznal ihned jeho nadání, nechal však Chuej-nenga zprvu pracovat jako pomocníka v klášterní kuchyni, kde štípal dříví na topení a šlapal mlýn na rýži.
Uplynulo několik měsíců a Chung-žen cítil, že je třeba zvolit nástupce. Za tím účelem vyhlásil soutěž, řka: „Kdokoliv věří, že je hoden předání, ať složí báseň (gátha), která ukáže jeho porozumění Cestě, a já uznám autora té nejpřesvědčivější básně za příštího mistra naší linie.“
Všichni mniši věřili, že vůdce shromáždění Šen-siou (Džinšú) má nejhlubší vhled ze všech, a tak nikdo jiný nic nenapsal. Šen-siou si však nebyl jistý svým poznáním. Proto napsal báseň anonymně na stěnu, která byla připravena pro malbu. Bude-li to schváleno, tak předstoupí a ohlásí své autorství. Nebude-li to schváleno, neřekne nic. A tak napsal:
„Toto tělo je stromem Bódhi
a mysl je jako čisté zrcadlo.
Neustále pečlivě otírám zrcadlo,
aby se na něm neusazoval prach.“
Chung-žen pochválil tuto báseň a řekl všem mnichům, aby si ji zapamatovali. Neřekl však nic o tom, že by její autor měl být jeho nástupcem.
Když Chuej-neng pracující v kuchyni uslyšel jednoho mnicha recitovat onu báseň, ihned poznal omezení autorova poznání. Dozvěděv se poprvé o soutěži, nadiktoval vlastní báseň onomu mnichovi, který ji napsal na zeď, pod báseň Šen-siouovu:
„Tak jako bódhi nemá strom,
zrcadlo jasné nemá rám.
Povahou Buddha je stále čist,
kdeže je místo a na něm prach?“
A přidal další gáthu:
„Srdce je tím stromem bódhi,
tělo je zrcadla rám,
je-li však zrcadlo čisté,
odkud prach vymetat mám?“
I přesto, že všichni byli překvapeni touto jeho básní, vyvolalo rozruch, když se zjistilo, že ji nadiktoval neznámý laik ze skladiště obilí. Chung-žen poznal hodnotu té básně, avšak z opatrnosti ji smazal pantoflem, dodávaje přitom, že je bezcenná.
Pak se odebral na rýžový mlat, zaklepal na dveře a zeptal se: „Je už rýže připravena?“
Chuej-neng odpověděl: „Již dávno, jen je třeba ji ještě prosít.“
Chung-žen pak třikrát poklepal na dveře. Chuej-neng z toho vyrozuměl, že má přijít k patriarchovi v době třetí noční hlídky a vyslechnout jeho učení.
Té noci vyložil Chuej-nengovi Diamantovou sútru. Chuej-neng ihned pochopil vnitřní smysl sútry a Chung-žen mu okamžitě předal Bódhidharmovu róbu a misku, jako symboly následnictví. Varoval ho však, že kdyby zůstal v klášteře, žárliví mniši by mu mohli ublížit; pak ho osobně převezl v loďce přes řeku a doporučil mu, aby nadále v skrytu pracoval na svém poznání, ještě než vystoupí na veřejnost jako učitel.
Následujícího dne řekl Chung-žen mnichům, co se stalo, a to vyvolalo rozrušení. S jistotou, že jejich starý učitel udělal chybu při volbě onoho mladého laika za svého nástupce, vydali se za Chuej-nengem, aby přinesli zpět vzácné symboly předání. Přes dva měsíce pronásledovali mniši Chuej-nenga. Chuej-ming (Emjó), hlavní mnich, bývalý generál, jenž měl silné tělo i vůli, všechny ostatní předběhl a dostihl Chuej-nenga na vrcholu hory Ta-jü. Jejich střetnutí popisuje 23. kóan Wu-men-kuanu:
Chuej-neng vida přicházet Chuej-minga, položil róbu a misku na kámen, a řekl: „Tato róba je pouze symbolem Dharmy. Nemělo by se o ní zápasit. Můžeš ji vzít sebou nazpět.“
Chuej-ming se ji pokusil zvednout, ale bylo to, jako kdyby chtěl pohnout horou. Třesouc se, řekl: „Přišel jsem pro Dharmu, ne pro róbu. Prosím tě, laický bratře, otevři pro mne Cestu“.
Chuej-neng řekl: „Nemysli dobré, nemysli zlé. Jaká je pravá tvář Chuej-minga, hlavního mnicha, v této chvíli?“
V tom okamžiku dosáhl Chuej-ming velikého osvícení. Pot se mu řinul po těle. V slzách se klaněl a přitom říkal: „Kromě těchto tajných slov a tajného významu, je zde ještě něco, co je významnější?“
Chuej-neng řekl: „To, co jsem ti právě řekl, není žádné tajemství. Uvědomíš-li si svou vlastní tvář, budeš chápat všechna tajemství.“
Chuej-ming řekl: „Ačkoliv jsem praktikoval na Chuang-mej s ostatními, nebyl jsem schopen poznat svoji pravou tvář. Nyní, díky tvé přímé instrukci, jsem jako někdo, kdo pije vodu a sám ví, zda je teplá či studená. Laický bratře, vy jste nyní mým učitelem.“
Chuej-neng řekl: „Jelikož jsme studovali společně pod vedením Chung-žena, nazývejme jeho naším učitelem. Uchovávej pečlivě své poznání.“
Poté mu Chuej-neng poradil, aby se zastavil v Jüan a usadil se v Meng. Nato se Chuej-ming poklonil a odešel.
Přibližně po 15 letech života, strávených v ústraní, kde žil mezi lovci, přišel Chuej-neng, jenž stále ještě nebyl vysvěcen jako mnich, do kláštera Fa-sing-s‘ (jap. Hóšódži) v Kantonu (mělo k tomu dojít r. 676 nebo mezi lety 685-688), kde se odehrál slavný rozhovor s mnichy, hádajícími se o pohyb větru nebo vlajky, který je zaznamenaný jako 29. kóan Wu-men-kuanu:
„Vítr pohyboval chrámovou vlajkou. Dva mniši se kvůli tomu dostali do hádky.
Jeden tvrdil: „Je to vlajka, co se pohybuje.“
Druhý pravil: „Je to vítr, co se pohybuje.“
Tak se stále přeli a nemohli dojít k žádnému závěru.
Chuej-neng pravil: „Není to vítr, ani vlajka, co se pohybuje, ale lidská mysl.“
Oba mniši byli jati bázní.
Jin-cung, dharmový mistr tohoto kláštera, se o tom doslechl a řekl nato Chuej-nengovi: „Laický bratře, zajisté nejste obyčejný člověk. Již dávno mi říkali, že dědic roucha dharmy z Chuang-mej přišel na jih. Nejste to vy?“
Nyní se dal Chuej-neng poznat jako Chung-ženův pokračovatel v dharmě a nositel patriarchátu. Mistr Jin-cung mu dal ostříhat hlavu, čímž ho vysvětil za mnicha, a prosil ho, aby se stal jeho mistrem. (Tato příhoda je až pozdějšího data, neboť v nejstarší dochované verzi, tzv. tunchuangské verzi po ní není ani památky.)
Tak začal Chuej-neng, nejprve v klášteře Fa-sing-s‘ a později ve svém vlastním klášteře Pao-lin-s‘ (Hórindži) u Cchao-čchi v blízkosti Kantonu působit jako čchanový mistr a založil tak jižní školu čchanu, zatímco Šen-siou a jeho žáci propagovali severní školu a žádali si pro sebe nástupnictví po 5. patriarchovi. V souladu se schopnostmi svých zakladatelů jižní škola zdůrazňovala, že se osvícení dá dosáhnout v náhlém, intuitivním skoku do světa bezprostředního zážitku, transcendujícího intelekt, zatímco severní škola zastávala názor, že se jedinec může osvícení postupně přibližovat s pomocí intelektuálního osvojení súter. V konfrontaci zastánců „náhlého“ a „postupného“ osvícení se jižní škola nakonec ukázala jako vitálnější a zatímco severní škola po několika generacích zanikla, dokazuje velký počet osvícených mistrů v nástupnictví po Chuej-nengovi, že mu patriarchát a tím i předávání pravé buddhadharmy nebyly přiznány neprávem.
Chuej-nengem, jemuž byl jako „nevzdělanému laikovi“ a proti všem zvyklostem náboženské organizace předán patriarchát, byl učiněn rozhodující krok k asimilaci indického dhjánového buddhismu v čínském duchu a k zformování domácího čínského čchanu, ovlivněného přinejmenším stejně silně taoismem jako buddhismem. Ve svém – již několik staletí taoistickými mudrci exemplifikovaném – odmítání pouhé učenosti získané z písem a ve své pro čínský národní charakter typické, s drsným humorem spojené praktické pozemskosti byl to tento čchan jižní školy, z kterého povstaly všechny velké čchanové školy v Číně. Chuej-nengem a jeho žáky a pokračovateli v dharmě počíná „zlatý věk“ čchanu v Číně, který v tchangské a po ní následující sungské době přinesl četné vynikající čchanové mistry, jejichž činy a výroky jsou dodnes inspirací a důležitým prostředkem výcviku adeptů na zenové cestě.
V Chuej-nengových posledních instrukcích žákům je obsažen zajímavý klíč k dalšímu rozvoji vyučovací metody mondó:
„Když se vás někdo dotazuje na bytí, odpovězte ne-bytím. Když se vás táže na ne-bytí, odpovězte bytím. Když se vás bude ptát na věci obyčejného člověka, odpovězte slovy mudrce. A když se vás dotazuje na mudrce, odpovězte mu jako obyčejný člověk. Použitím této metody protikladů ve vzájemném vztahu vystoupí pochopení střední cesty. Na každou otázku, jež je vám položena, odpovězte v termínech jejího protikladu.“
Jeden žák se jednou zeptal Chuej-nenga: „Mistře, jak můžu projít celou cestu a neuváznout na žádném stupni?“
Chuej-neng odpověděl: „Já jsem nikdy po žádných stupních nešel.“
Žák se zeptal: „Jak tedy můžu dosáhnout osvícení, když jsem nikdy nebyl na prvním stupni?“
Chuej-neng řekl: „A na kterém stupni jsi uvázl?“
Žák řekl: „Jak bych mohl uváznout na nějakém stupni, když jsem nikdy nebyl na prvním.“
Chuej-neng řekl: „Mé dítě!“
Zeptal se jednou jeden mnich Chuej-nenga: „Kdo zdědil ducha 5. patriarchy?“
Chuej-neng odpověděl: „Ten, kdo rozumí buddhismu.“
Mnich se zeptal: „Tedy jsi ho zdědil ty?“
Chuej-neng řekl: „Ne, já ne.“
Mnich: „Proč ne ty?“
Chuej-neng řekl: „Protože nerozumím buddhismu.“
Chuej-neng vytvořil tajný systém vyučování pomocí 97 symbolů vepsaných do kruhu, který se později využíval ve škole Kuej-jang.
(další odkazy na mistra Chuej-nenga → Chuang-mej Chung-žen, Nan-jüe Chuaj-žang, Jung-ťia Süan-ťüe, Nan-jang Chuej-čung, Čching-jüan Sing-s‘, Che-ce Šen-chuej, Š‘-tchou Si-čchien)
© 2023-2024 Zenová mysl