Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.

Wu-men-kuan (Mumonkan)
sestavil Wu-men Chuej-kchaj (Mumon Ekai)

15. kóan

Tung-šan přišel k Jün-menovi.
Jün-men se ho zeptal: „Kde jsi pobýval v poslední době?“
Tung-šan odpověděl: „V Čcha-tu.“
Jün-men se zeptal: „Kde jsi byl během léta?“
Tung-šan odpověděl: „V klášteře Pao-c´ v Chu-nanu.“
Jün-men se ptal dál: „Kdy jsi odtamtud odešel?“
Tung-šan odvětil: „25. srpna.“
Nato Jün-men prohlásil: „Promíjím ti šedesát ran.“
Příštího dne přišel Tung-šan zase a řekl: „Včera jste řekl, že mi promíjíte šedesát ran. Nevím, kde jsem chyboval.“
Jün-men vzkřikl: „Ty žoku rýže! Ty pořád takhle pobíháš, tu na západ od řeky, tu na jih od jezera!“
V tomto okamžiku dosáhl Tung-šan velké osvícení.

Wu-menův komentář:

Kdyby Jün-men tehdy dodal základní pokrm a probudil v Tung-šanovi jedinou cestu vitality, pak by Jün-menův dům nebyl opuštěn. Tung-šan celou noc donekonečna zápasil v oceánu ano a ne. Jakmile nastal úsvit, šel zpátky k Jün-menovi, který vše podrobně vysvětlil. Ačkoli měl Tung-šan realizaci, nebyl ještě vynikající.
Teď mi dovol, abych se tě zeptal: Měl Tung-šan dostat šedesát ran nebo ne? Pokud řekneš ano, pak by měli být bity všechny stromy, keře a tráva. Pokud řekneš ne, pak děláš z Jün-mena lháře. Pokud máš ohledně toho jasno, pak ty a Tung-šan vydechujete čchi stejnými ústy.

Wu-menův verš:

Lvice odmítá své mládě;
kope je a odhání;
druhý šíp jde mimo kauzalitu;
první byl lehký, poslední hluboký.

© 2023-2024 Zenová mysl

Přejít nahoru