Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Bódhidharma (菩提達摩, Pchu-tchi-ta-mo, Bodaidaruma, 470-532)
Bódhidharma
(Pchu-tchi-ta-mo, Bodaidaruma, 470-532)
Hakuin Ekaku (1686-1769)
Indický mistr dhjány, který ji přinesl do Číny a stal se tak zakladatelem a 1. patriarchou čchanu v Číně. Mistr 2. patriarchy Ta-cu Chuej-kchea (Taisu Eka).
Jeho život je z velké části opředen legendami. Podle jedné z nich byl Bódhidharma původně jihoindický princ, který přišel do Číny jako 150 letý mnich za vlády císaře Wu-ťiho z Liangu (502-549). Císař Wu byl jedním z nejslavnějších imperiálních zastánců buddhismu v celé čínské historii, vládcem, který sponzoroval stavbu mnoha chrámů a obrazů, osobně studoval buddhistická písma a úzkostlivě dodržoval buddhistické náboženské příkazy. Bódhidharma se s císařem setkal v roce 527, přičemž mezi nimi měl proběhnout tento rozhovor, zaznamenaný ve sbírce kóanů Pi-jen-lu:
Císař Wu: „Kolik karmických zásluh jsem si vysloužil za vysvěcení buddhistických mnichů, stavbu klášterů, kopírování súter a zadávání obrazů Buddhy?“
Bódhidharma: „Žádné. Dobré skutky konané se světskými úmysly přinášejí dobrou karmu, ale žádné zásluhy.“
Císař Wu: „Co je tedy nejvyšším smyslem ušlechtilé pravdy?“
Bódhidharma: „Neexistuje žádná vznešená pravda, existuje pouze prázdnota.“
Císař Wu: „Kdo tedy stojí přede mnou?“
Bodhidharma: „Nevím, Vaše Veličenstvo.“
Po této konfrontaci Bódhidharma cestoval na sever, aby žil v jeskyni v Šao-lin na hoře Sung poblíž Luo-jangu, kde měl sedět v meditaci čelem ke zdi po dobu devíti let.
Během svého pobytu v Šao-lin získal Bódhidharma svého nejnadanějšího žáka Chuej-kchea, který byl naprosto přesvědčen o důležitosti Bódhidharmy a byl pevně rozhodnut získat respekt indického mnicha. Aby Chuej-kche dokázal svou upřímnost a získal tak učení, stál poblíž místa, kde Bódhidharma meditoval, a hodinu za hodinou čekal v upřímné prosbě. Z chladné zimní oblohy začal padat sníh, ale Chuej-kche se nezalekl. Během večera napadal sníh až po Chuej-kcheova kolena, ale když si Bódhidharma konečně prosebníka všiml a zjistil, proč tam čeká, pouze ho varoval před obtížností praktikování „nepřekonatelné, podivuhodné cesty Buddhovy“.
Nakonec, v návalu horlivého zoufalství a s myšlenkami na zkoušky bývalých osvícených mistrů, vzal Chuej-kche nůž, uřízl si levou paži a položil ji před Bódhidharmu. Díky této mimořádné ukázce sebeobětování bylo Chuej-kchemu konečně dovoleno přijmout mistrovo učení a strávit s ním následujících šest let.
Tolik legenda, nyní se pojďme podívat na známá „historická fakta“ o Bódhidharmově životě:
Nejstarším textem, který zmiňuje Bódhidharmu, je Luo-jang čchie-lan ťi (Záznamy o klášterech v Luo-jangu), napsaný Jang Süan-č’im v roce 547 nebo krátce poté. Text popisuje Bódhidharmovu chválu na místní klášter:
V té době tam byl Bódhidharma, šramana (potulný kazatel) ze západní oblasti. Byl to barbar ze střední Asie. Když přišel z té daleké země, cestoval do Číny a uviděl zlaté desky (na vrcholu kláštera Jung-ning) lesknoucí se na slunci, jejich lesk zářící za mraky a vzácné zvony zvonící větrem, jejichž ozvěna se rozšířila až za nebesa, zpíval ve chvále: „Toto je opravdu velkolepý úspěch!“ Řekl, že mu bylo 150 let a prošel všechny země světa bez výjimky, ale že tento klášter je tak nádherný, že se mu nevyrovná žádný jiný na světě. „Zašel jsem až na samý limit věcí (tj. po celém světě), ale nikdy jsem nic takového neviděl.“ Držel dlaně u sebe a několik dní zpíval.
Obraz Bódhidharmy v tomto textu je obrazem starého a zbožného poutníka, který se zásadně liší od Bódhidharmy z tradované čchanové legendy a je tudíž pravděpodobné, že zde zmíněný muž jen náhodou sdílí jméno zakladatele školy čchan. Nicméně například text Sü kao-seng čuan považuje oba tyto lidi za jednu osobu. Podle Luo-jang čchie-lan ťi je možné Bódhidharmův příchod do Luo-jangu vročit mezi roky 516 a 526.
Záznam Sü kao-seng čuan (Životopisy významných mnichů) od Chuej-ťiaoa z dynastie Liang (502–551), který obsahuje biografie 257 významných čínských a zahraničních buddhistických mnichů, kteří žili v Číně od 2. stol. do 6. stol., je při popisu Bódhidharmova života poměrně přímočarý. Bódhidharma je představen jako člověk pocházející z bráhmanské linie z jižní Indie a je popsán jako intelektuálně i duchovně nadaný, se zájmem o mahájánu a dokonalý v meditaci:
Bódhidharma cítil soucit (v důsledku úpadku Pravého učení) v tomto obskurním koutě světa (tj. Číny) a snažil se vést (zde lidi k osvícení) pomocí Dharmy. Nejprve dosáhl Nan-jüe na hranicích Sung a později přešel znovu na sever do Wej. Kamkoli přišel, dával pokyny ve výuce meditace (čchan). V té době se praxe přednášení (o buddhistických písmech) rozšířila po celé zemi, takže (lidé) často pomlouvali (Bódhidharmu), když slyšeli dharmu o samádhi.
(Jako studenti Bódhidharmy) tam byli Tao-jü a Chuej-kche. I když byli tito dva šramanové mladší, byly zasvěceni vznešenému ideálu, takže když se poprvé setkali s generálem Dharmy (tj. Bódhidharmou), uvědomili si, že jejich duchovní cesta dospěla ke svému přirozenému závěru. V souladu s tím studovali přímo pod ním čtyři nebo pět let. Přinášeli mu obětiny a uctivě se vyptávali, a on jim odpověděl na jejich čistou upřímnost a naučil je pravdivou Dharmu: Takové je uklidnění mysli, nazývané „kontemplace (dívání se do) zdi“; takový je vývoj praktik，nazývaných „čtyři učení“；takový je soulad s úmluvou a obranou proti pomluvám; takový je účelný prostředek, kterým se člověk vyhýbá připoutanosti.
(Bódhidharma) použil tuto Dharmu k obrácení země Wej, kde ti, kteří poznali Pravdu, ji následovali a byli osvíceni. Jeho výroky byly zaznamenány a svitky (s těmito výroky) jsou v oběhu ve světě.
(Bódhidharma) řekl, že mu bylo více než 150 let. Toulal se a učil, ale není známo, kde zemřel.
Bódhidharma, který se objevuje v tomto textu, má mnohem větší hloubku charakteru než stereotypní obraz v Luo-jang čchie-lan ťi, ale stále je daleko za legendární postavou, která se objevuje v pozdějších textech čchanu. Chuej-kche se zde jeví jako muž velké čistoty a obětavosti, ale jeho sebepoškození zmíněno není. Navíc je důležité dbát na poznámku o pomluvách Bódhidharmy a jeho učení od těch, co se věnují studiu písem a přednášení, stejně jako ustanovení v rámci jeho učení pro odvrácení dopadu takového zneužívání a zlé vůle. Konečně, odkazy na „uklidnění mysli“, „kontemplaci zdi“ a „vhodné prostředky“ v této pasáži jsou ve skutečnosti zkrácenými odkazy na text Er-žu s‘-sing lun (Pojednání o dvou vchodech a čtyřech praktikách – text s údajným učením Bódhidharmy s předmluvou Tchan-lina).
Nástin Bódhidharmova působení v Číně je možné sestavit kombinací informací z Luo-jang čchie-lan ťi, Tchan-linovy předmluvy k Er-žu s‘-sing lun a Sü kao-seng čuan:
1. Máme-li brát Sü kao-seng čuan doslovně, Bódhidharma dorazil do jižní Číny námořní cestou v roce 479 nebo dříve.
2. Pokud identifikujeme učitele Seng-fua (ten se na svých cestách setkal s mistrem dhjány [Bódhi]Dharmou, se kterým diskutoval o hloubkách buddhismu), se zakladatelem školy čchan, pak můžeme usuzovat, že se Bódhidharma přestěhoval na sever nejpozději před rokem 495 a možná již kolem roku 480.
3. Podle Luo-jang čchie-lan ťi byl Bódhidharma stále v severní Číně někdy v letech 516 až 526. Jeho putování bylo pravděpodobně omezeno na severní Čínu od doby, kdy tam byl poprvé až do jeho smrti.
4. Informace v Sü kao-seng čuan naznačují, že k Bódhidharmově smrti došlo kolem roku 530 nebo po roce 524 a před rokem 534.
Kromě této hrubé chronologie lze učinit několik prohlášení o Bódhidharmově osobním charakteru. Pocházel z jižní Indie, původem bráhman, možná byl členem vládnoucí rodiny nějakého neznámého knížectví. Byl mahájánista a učitel meditace, který své úsilí o šíření svého učení zaměřil na oblast Luo-jangu.
Je však třeba mít na paměti, že tyto body zahrnují řadu neověřitelných domněnek a vycházejí z potenciálně neslučitelných zdrojů. I když se o Bódhidharmovi nedá s historickou jistotou říci nic dalšího, hagiografie obklopující Bódhidharmovu roli jako zakladatele tradice čchan je bezpochyby mnohem důležitější než jakýkoli jeho skutečný historický příspěvek.
Bódhidharma měl ještě další tři žáky, jimiž byli výše zmíněný Tao-jü (Dóiku) a dále Tao-fu (Dófuku) a mniška jménem Cung-čch‘ (Sódži).
(další odkazy na mistra Bódhidharmu → Chuej-kche, Tao-jü, Tao-fu a Cung-čch‘)
Literatura: John R. McRae, The Northern School and the Formation of Early Chʻan Buddhism, Honolulu 1986, s 15-21.
© 2023-2024 Zenová mysl