Co je ČCHAN?

Čchan (z indického dhjána, jap. zen, korej. son, viet. tchien) je škola mahájánového buddhismu, která se rozvíjela v Číně v 6. a 7. století. Vychází z indické buddhistické školy dhjána, kterou lze vystopovat až k samotnému Buddhovi Šákjamunimu.

Školu dhjána přenesl v 6. stol. z Indie do Číny mistr Bódhidharma. Po několika generacích se zde rozšířila a vydala bohatou úrodu velkých čchanových mistrů. Vzniklo několik škol čchanu, z nichž dvě hlavní fungují dodnes. Čchan byl dále přenesen do Japonska, Koreje a Vietnamu. Ve 20. stol. byl zen (ve světě známější a používanější název, než čchan) přenesen i do ostatních částí světa, především do Ameriky a Evropy. Dnes jsou zenová centra rozeseta na všech kontinentech a lze je najít téměř v každé zemi. Semínko dharmy, jež bylo zaseto především japonskými, ale částečně i korejskými, vietnamskými a čínskými mistry zenu v dalších částech světa, vydalo úrodu v podobě dnes už mnoha zenových mistrů – neasiatů.

Zen je nauka, jejíž učení a praktiky jsou zaměřeny na to, aby člověka přivedli k vidění vlastní podstaty a nakonec plnému probuzení. Jako nejkratší, ale nejpříkřejší cestu k probuzení učí škola zen praxi zazen (čín. cuo-čchan ) – „sezení v pohroužení, meditaci“. Zazen osvobozuje ducha z područí jakékoli myšlenkové formy, vize, věci či představy – ať jsou jakkoli vznešené a posvátné. K tomu se používají různé metody, mezi než patří praxe kanna zen a mokušó zen.

Ve své nejčistší podobě je zazen přebýváním ve stavu myšlenek prosté, bdělé pozornosti, která však není zaměřena na žádný objekt a nelpí na žádném obsahu. Zazen přenáší ducha člověka do stavu úplné bezobsažné bdělosti, z níž může dojít v náhlém průlomu k osvícení své vlastní pravé či buddhovské přirozenosti, jež je identická s podstatou celého vesmíru. V zenu je probuzení něčím zcela přirozeným, něčím překvapivě samozřejmým, k čemu může dojít v kterémkoli okamžiku.

Otevřenou demonstrací zenu je přímé poukázání nesymbolickým jednáním nebo slovy, která se nezasvěcenému obvykle jeví jako výpověď o nejobyčejnějších světských záležitostech nebo jako úplné bláznovství. V odpovědi na otázku týkající se buddhismu prohodí mistr lhostejnou poznámku o počasí nebo provede nějakou prostou akci, která zdánlivě nemá nic společného s filozofickými nebo spirituálními záležitostmi. To vše ve shodě s důrazem, který kladli staří mistři na okamžité procitnutí právě uprostřed každodenních záležitostí.