Jednou se Maňdžušrí vypravil na shromáždění buddhů. Než tam dorazil, shromáždění skončilo a všichni buddhové se odebrali do svých zemí. Jenom jedna mladá žena zůstala sedět v samádhi poblíž trůnu Buddhy Šákjamuniho.
Maňdžušrí oslovil Buddhu Šákjamuniho a zeptal se: „Jak může tato mladá žena sedět v blízkosti Buddhova trůnu, když já nemohu?“
Buddha odpověděl Maňdžušrímu: „Probuď onu mladou ženu z jejího samádhi a sám se jí zeptej!“
Maňdžušrí třikrát obešel onu mladou ženu, jednou lusknul prsty, odnesl ji do Brahmových nebes a použil všechny své nadpřirozené síly, nemohl ji však probudit.
Šákjamuni řekl: „Ani sto tisíc Maňdžušríů ji nemůže probudit. Hluboko dole, za dvanácti sty milióny zemí, tak četných, jako zrnka písku v řece Ganze, žije Bódhisattva Klamné moudrosti. On bude schopen přivést ji zpět z jejího samádhi.“
Ze země se okamžitě vynořil Bódhisattva Klamné moudrosti a poklonil se před Šákjamunim, který mu dal svůj císařský rozkaz. Klamná moudrost předstoupil před mladou ženu, lusknul jednou prsty a vtom ona vystoupila ze svého samádhi.