Jednou, když Po-čang přednášel mnichům, objevil se mezi nimi neznámý stařec. Přicházel i v následujících dnech a naslouchal spolu s mnichy. Když odcházeli, zmizel i on. Jednoho dne se však zdržel vzadu, zůstal v hale.
Po-čang se ho zeptal: „Kdo jsi?“
Stařec odpověděl: „Nuž, já nejsem lidská bytost. Kdysi dávno, v době, kdy kázal Kášjapa Buddha, jsem byl hlavním knězem na této hoře. Jednou se mě jistý mnich zeptal: ´Podléhá osvícený člověk zákonu příčiny a účinku, anebo ne?´ Odpověděl jsem: ´Takový člověk nepodléhá zákonu příčiny a účinku.´ Kvůli tomu jsem se pětsetkrát znovuzrodil jako liška. Prosím, dej mi odvetné slovo a vysvoboď mne z těla lišky.“
Potom se zeptal Po-čanga: „Podléhá osvícený člověk zákonu příčiny a účinku, anebo ne?“
Po-čang řekl: „Takový člověk neobchází zákon příčiny a účinku.“
Jakmile to stařec uslyšel, na místě dosáhl osvícení. Když se klaněl, pravil: „Jsem zachráněn z těla lišky. Mé tělo nalezneš na druhé straně této hory. Chtěl bych tě o něco poprosit. Prosím tě, opate, vystroj mi pohřeb jako knězi.“
Nazítří nařídil Po-čang hlavnímu mnichovi, aby oznámil shromáždění, že odpoledne se bude konat pohřeb kněze. Mniši si s údivem říkali: „Všichni jsme zdrávi. V Nirvánovém sále (márnici) nikdo není. Kterého kněze má učitel na mysli?“
Po jídle zavedl Po-čang mnichy k jeskyni na odvrácené straně hory a svou holí šťouchl do mrtvoly lišky. Potom vykonal obřad spálení. V ten večer vystoupil na svůj stolec a povyprávěl mnichům celý příběh.
Chuang-po vystoupil a řekl: „Jak jsi řekl, starci chybělo odvetné slovo a znovuzrodil se pětsetkrát jako liška. Co kdyby vždy správně odpověděl, když se ho ptali? Co by se stalo pak?“
Po-čang řekl: „Jen přistup blíže, povím ti.“
Chuang-po vystoupil nahoru k Po-čangovi a vrazil mu facku, protože věděl, že právě tak jej chce počastovat opat.
Po-čang zatleskal a zasmál se, řka: „Myslel jsem si, že barbar měl ryšavou bradu, a hle, zde je rudovousý barbar.“