Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Š'-tchou Si-čchien (石頭希遷, Sekitó Kisen, 700-790)
Š‘-tchou Si-čchien (Sekitó Kisen, 700-790)
Raný čínský čchanový mistr, žák a pokračovatel v dharmě Čching-jüan Sing-s’a (Seigen Gjóši) a mistr Jüe-šan Wej-jena (Jakusan Igen), Tchien-chuang Tao-wua (Tennó Dógo), Tan-sia Tchien-žana (Tanka Tennen), Tan-čou Čang-c‘ Kuanga (Tanšú Čóši Kó), Tan-čou Ta-čuana (Tanšú Daisen) a Čao-čou Ta-tiena (Čóšú Daiten). Jméno Š‘-tchou znamená „Skalní vrcholek“, neboť žil na temeni velké skály poblíž kláštera v Cheng-čou.
O Š‘-tchouově životě se toho ví málo. Vyrostl poblíž Kuang-čou na dalekém jihu. Jako malé dítě navštívil se svou matkou buddhistický chrám, kde ho přivedla před sochu Buddhy a chtěla po něm, aby se poklonil a řekla: „Toto je Buddha.“ Když se dítě uklonilo, chvíli se na obraz dívalo a pak řeklo: „Toto je jen lidská bytost, pokud se mu říká Buddha, chci jím být i já.“
V jeho vesnici se prováděly zvířecí oběti pro upokojení démonů a Si-čchien jako chlapec chodil do lesů, ničil obřadní oltáře, osvobozoval zvířata a odháněl je. Takto to pokračovalo několik let a starší z vesnice ho nikdy nedokázali zastavit.
V pouhých třinácti letech odcestoval Si-čchien do Cchao-si a stal se nováčkem pod vedením mistra Chuej-nenga, který však brzy poté zemřel. S největší pravděpodobností pak Si-čchien zůstal v oblasti a nakonec byl vysvěcen v relativně pozdním věku 28 let na slavné hoře Luo-fu v Kuang-čou. Poté odcestoval na sever, aby studoval u mistra Čching-jüana žáka Chuej-nenga, v centru Ťiang-si.
Si-čchien šel tedy navštívit Čching-jüana. Když se setkali, Čching-jüan se ho zeptal: „Odkud přicházíš?“
Si-čchien odvětil: „Přicházím z Cchao-si (název Chuej-nengova chrámu).“
Potom mistr řekl: „Co jsi přinesl z Cchao-si?“
Si-čchien odpověděl: „Přinesl jsem věc, která pokračovala už před Chuej-nengem.“
V tom dostal Si-čchien od mistra Čching-jüana ránu holí a úplně porozuměl podstatě pravého učení svého starého mistra.
Čching-jüan se podíval na Si-čchiena a pomyslel si, že je velmi mírný.
Si-čchien se zeptal: „Rozuměl ti mistr Chuej-neng?“
Čching-jüan neřekl nic.
Si-čchien se znovu zeptal: „Znáš mou tvář?“
Si-čchien se hluboce probudil při čtení pasáže z komentářů Seng Čaoa (374?-414), žáka indického překladatele Kumaradžívy. Úryvek zní: „Konečné já je prázdné a pusté. I když postrádá formu, všechny ty nesčetné věci jsou jeho dílem. Ten, kdo si uvědomuje, že myriády věcí jsou jeho vlastní já, se neliší od mudrců.“
Jednoho dne mistr Čching-jüan řekl Si-čchienovi: „Všichni říkají, že se v Ling-nanu něco děje.“ (Ling-nan – „jižní hory“, kde rostlo čchanové hnutí).
Si-čchien odpověděl: „Existuje někdo, kdo neříká, že se v Ling-nanu něco děje.“
Mistr řekl: „Pokud ano, odkud tedy říkáš, že všechna učení pocházejí?“
Si-čchien řekl: „Všichna pocházejí odtud a nic jim nechybí.“
Mistr to schválil.
Poté, co jeho mistr Čching-jüan zemřel, Si-čchien cestoval na Jižní vrchol (Nan-jüe) v oblasti hory Cheng v Chu-nan a postavil si chatrč z travnatých došků na kamenné římse, která byla odhalena na straně kopce. Kvůli své poustevně na skále se Si-čchien brzy stal známým jako Š‘-tchou Che-šang (mnich „Skalní vrcholek“). Poté, co se usadil v blízkosti svého duchovního strýce Nan-jüe Chuaj-žanga, bylo jisté, že spolu byli v kontaktu.
Jeden takový rozhovor mezi Si-čchienem a mistrem Nan-jüem byl zaznamenán:
Si-čchien se zeptal: „Co uděláme, když učitelé již nejsou potřeba, ale něčí porozumění nebylo uznáno?“
Nan-jüe řekl: „To je trochu arogantní. Co takhle se zeptat na něco skromnějšího?“
Si-čchien řekl: „I když se znovuzrodíme donekonečna, nemůžeme dosáhnout osvobození následováním druhých.“
Mistr Nan-jüe mlčel. Si-čchien odešel.
Později přišel sloužící mnich a oznámil mistru Nan-jüeovi: „Mnich, který se vás nedávno přišel zeptat na otázky, ten, který byl docela neuctivý, teď cvičí na skalní římse na východ odtud.“
Mistr řekl služebníkovi: „Jdi k němu a řekni mu, že člověk s tak silným úmyslem by byl vítán, aby zde v našem chrámu praktikoval.“
Služebník doručil zprávu, ale Si-čchien nabídku odmítl.
Mistr Nan-jüe později pomohl zařídit stavbu malého chrámu pro Si-čchiena poblíž místa jeho chatrče. Si-čchien brzy začal přitahovat studenty a nakonec se stal jedním z nejvlivnějších učitelů v čchanové tradici, známý jako mistr Š‘-tchou.
Jednou se jeden mnich zeptal mistra Š‘-tchoua: „Jaký význam má Bódhidharmův příchod z Indie?“
Mistr řekl: „Zeptej se na ten význam tam.“
Mnich řekl: „Nerozumím.“
Mistr řekl: „Já taky nerozumím.“
Jednou se jeden mnich jménem Š‘-li zeptal: „Co mají mniši dělat?“
Mistr Š‘-tchou řekl: „O co mě žádáš?“
Š‘-li řekl: „Když se tě nezeptám, jak mohu najít pravdu?“
Š‘-tchou odpověděl: „Jsi si jistý, že jsi ji ztratil?“
Mnich Tao-wu se jednou zeptal: „Kdo dosáhl základního principu učitele z Cchao-si (tj. Chuej-nenga)?“
Mistr Š‘-tchou řekl: „Ten, kdo rozumí učení buddhismu.“
Tao-wu se zeptal: „Dosáhl jsi toho?“
Mistr řekl: „Nedosáhl jsem toho.“
Tao-wu se zeptal: „Proč ne?“
Mistr řekl: „Protože nerozumím buddhismu.“
Jindy se Tao-wu zeptal: „Jaké je základní učení Buddhovy cesty?“
Mistr Š‘-tchou řekl: „Nedosahování, nevědění – ty už to máš.“
Tao-wu se zeptal: „Existuje ještě něco nad rámec tohoto?“
Mistr řekl: „Bílé mraky volně proplouvají širým nebem.“
Když se mnich Pao-tchung poprvé přišel učit k mistru Š‘-tchouovi, mistr se ho zeptal: „Můžeš mi ukázat svou mysl?“
Pao-tchung odpověděl: „To, co rozlišuje tvá slova, je moje mysl.“
Mistr vykřikl a odehnal ho.
Později Pao-tchung znovu přistoupil k mistrovi a řekl: „Pokud to, co jsem řekl minule, není moje mysl, tak co je to?“
Mistr řekl: „Aniž zvedneš obočí nebo mrkneš, ukaž mi svou mysl.“
Pao-tchung řekl: „Nemám žádnou konkrétní mysl, kterou bych ti mohl ukázat.“
Mistr řekl: „Původně máš mysl, tak proč říkáš, že ji nemáš? Pokud to popíráš, tak to jen lžeš.“
V tom Pao-tchung dosáhl realizace.
Jindy se Pao-tchung mistra Š‘-tchoua zeptal: „Kdysi někdo řekl, že je mylné věřit v Cestu a také je mylné věřit, že Cesta neexistuje. Prosím mistra o vysvětlení.“
Mistr Š‘-tchou řekl: „Tady nic není, co chceš, abych ti vysvětlil?“
Pao-tchung mlčel.
Potom mistr řekl: „Odhoď hrdlo, ústa a rty a uvidíme, co můžeš říci.“
Pao-tchung řekl: „Nezůstalo nic.“
Mistr řekl: „Pokud je to opravdu tak, pak jsi vstoupil do brány.“
Mnich jménem Chuej-lang se jednou zeptal mistra Š‘-tchoua: „Co je to ten probuzený?
Mistr řekl: „Nemáš probuzenou mysl.“
Chuej-lang sklíčeně řekl: „Jsem jen člověk. Vím, že pobíhám kolem a mám všelijaké nápady.“
Mistr řekl: „Aktivní lidé s nápady mají stále probuzenou mysl.“
Chuej-lang se zeptal: „Tak proč ne já?“
Mistr řekl: „Protože nejsi spokojený s tím, že jsi jen člověk.“
Chuej-lang dosáhl hluboké realizace.
Mnich Čchang-c‘ Kchuang se jednou vrátil z pouti, aby pokračoval ve studiu u mistra Š‘-tchoua.
Mistr se ho zeptal: „Kde jsi byl?“
Kchuang řekl: „V pamětní svatyni mistra Chuej-nenga v Cchao-si.“
Mistr se zeptal: „Přinesla ti ta návštěva nějakou zásluhu?“
Kchuang řekl: „Měl jsem určitý vhled, ale nebyl jsem schopen ‚otevřít oči‘ probuzeného.“
Mistr řekl: „Chceš ‚otevřít oči‘?“
Kchuang řekl: „Prosím, mistře, pomoz mi to udělat.“
Mistr náhle vykopl nohu přímo k mnichovi.
Kchuang dosáhl hluboké realizace a poklonil se.
Mistr se zeptal: „Proč se klaníš?“
Kchuang řekl: „Je to jako vločka sněhu přistávající na rozžhavené peci.“
Mnich Ling-mo jednou přišel studovat k mistru Š‘-tchouovi a řekl: „Pokud mi můžeš dát jednu frázi o probuzení, zůstanu; pokud ne, odejdu.“
Mistr ho ignoroval.
Ling-mo potřásl rukávy svého roucha a odešel. Když se dostal k chrámové bráně, mistr zvolal: „Ctihodný!“
Ling-mo otočil hlavu.
Mistr řekl: „Od narození do smrti, jen tohle! Proč pořád hledáš?“
Ling-mo zažil hluboké probuzení.
Jednou se Jüe-šan zeptal, jak dosáhne osvícení.
Š‘-tchou odpověděl: „Přitakání nevede k cíli, popření rovněž ne. Když obojí nevede k cíli, co tedy řekneš?“
Jüe-šan setrval v přemýšlení, protože neporozuměl smyslu otázky.
Š‘-tchou ho poslal k jinému mistrovi, před kterého předstoupil se stejným problémem.
Tento mistr odvětil: „Někdy nechám žáka, aby zdvihl obočí, nebo aby zamrkal, jindy by to byla veliká chyba.“
Teď Jüe-šan pochopil.
Z písemných pramenů vyplývá, že byl Š‘-tchou hlavním mistrem slavného čchanového centra v horách Cheng-šan v Chu-nanu. Mezi tímto a jiným velkým čchanovým centrem tehdejší doby, jež se utvořilo v provincii Ťiang-si kolem velkého čchanového mistra Ma-cu Tao-iho (Baso Dóicu), panovala čilá výměna. Oba velcí mistři nechali své žáky často putovat mezi oběma centry, aby si mohli prohloubit svou čchanovou zkušenost v mondó a hossenu s jinými mistry. Přitom Ma-cu varoval příležitostně své žáky před „kluzkostí skalního vrcholku“, čímž vyjadřoval svou úctu před nezdolatelností čchanového zážitku u mistra Š‘-tchoua. A tak se v buddhistických kronikách doby Tchang píše: „Západně od řeky (tj. v Ťiang-si) žije Ma-cu, jižně od jezera (tj. v Chu-nanu) Š‘-tchou. Mezi oběma putovali lidé sem a tam a kdo tyto dva velké mistry nikdy nepotkal, zůstal nevzdělancem.“ Od Š‘-tchou se odvíjí historie tří z „pěti škol“ čchanu v Číně (goke šičišú).
Š‘-tchou napsal drobné dílo Cchan-tchung-čchi (jap. Sandokai, dosl. „Shoda rozdílnosti a stejnosti“), které se dosud recituje v čchanových klášterech, především školy Cchao-tung (Sótó).
Š‘-tchou zemřel ve věku devadesáti let, v pozici zazenu, jeho tělo bylo mumifikováno a zachovalo se dodnes. Za druhé světové války byly jeho ostatky převezeny do Japonska a nyní se nacházejí v klášteře Sódžidži.
Výroky mistra Š‘-tchoua:
„V naší škole stojí realizování buddhovské přirozenosti na prvním místě a nikoli pouhá pobožná cvičení či síly probuzené koncentrací.“
„Moje učení, jež je dědictvím starých Buddhů, není závislé na meditaci nebo na jakémkoliv horlivém cvičení. Když dosáhnete vhledu jakého dosáhl Buddha, poznáte, že mysl je Buddha, že mysl, Buddha, vnímající bytosti, osvícení a utrpení mají jednu a tutéž podstatu i když mají různá jména.“
„Naše brána moudrosti byla předána od pradávných probuzených. Aniž bychom diskutovali o úrovních mystického zaujetí nebo úsilí o duchovní pokrok, jednoduše aktualizujeme přímý vhled, že samotná bdělá mysl je pravdou.
Buddha a obyčejní lidé, probuzení a klam, jsou jen různá jména pro totéž jedno tělo zkušenosti. Měli byste si každý uvědomit, že vědomá podstata vaší vlastní mysli je zcela oddělena od představ konečného nebo věčného. Vaše přirozenost je zcela mimo „čistotu“ nebo „poskvrněnost“; je naprosto jasná a zcela úplná a úplně stejná u mudrců i u obyčejných lidí. Funguje za hranicemi jakýchkoli pevných vzorců, zasahuje všude a není obsažena v nálepkách „mysl“, „vědomí“ nebo „myšlenka“. Tři říše touhy, formy a beztvarosti; a šest stavů živých bytostí jsou všechno obrazy pocházející z vaší vlastní mysli. Jsou jako měsíc odrážející se na vodě – jak může existovat nějaké narození nebo smrt? Pokud si to uvědomíte, máte vše, co potřebujete.“
„Píseň poustevny se střechou z trávy“ od Š‘-tchoua:
Postavil jsem chýši z trávy, nic cenného v ní není.
Nejdřív se najím, pak se uvolním a zdřímnu si.
Když byla chýše hotova, začal růst plevel.
Teď už není nová, všude samý plevel.
Člověk v chýši tu žije pokojně.
Nic ho neobtěžuje – ani venku, ani uvnitř, ani kdekoliv jinde.
Nežije tam, kde žijí obyčejní lidé.
Nelíbí se mu to, co se líbí obyčejným lidem.
Chýše je velmi malá: obsahuje svět.
A on září na formu i na podstatu v deseti čtverečních stopách.
Bódhisattva velkého vozu má absolutní důvěru.
Lidé se musí ptát: spadne chýše nebo ne?
Tak či onak, mistr je na svém místě
a nesetrvává na severu, na jihu, na východě ani na západě.
Mít kořeny v rovném a pevném – nic nemůže být lepší než tohle.
Okno zářící pod borovicemi – nefritové paláce
a šarlatové věže se s ním nemohou srovnávat.
Jenom sedí s pokrytou hlavou, všechny věci v klidu.
Takový je tento horský mnich – vůbec neví.
Žije tam, kde je, přestal usilovat, aby se osvobodil.
Kdo by pyšně vystavoval sedadla, aby získal žáky?
Obraťte své světlo dovnitř a prostě jděte domů.
Nepředstavitelnému prameni není možné hledět tváří v tvář, ani se mu vyhnout.
Setkejte se se starými mistry, přibližte se k jejich učení.
Tkejte trávu na chýši, nikdy se nevzdávejte.
Nechte míjet staletí, nechte minout sebe sama.
Otevřete dlaně a kráčejte, nevinní.
Oceány slov, armády interpretací jsou jen k tomu, aby vás vysvobodili z pout.
Chcete-li znát nesmrtelného v chýši, neutíkejte z tohoto pytle kůže tady a teď.
(další odkazy na mistra Š‘-tchou Si-čchiena → Čching-jüan Sing-s‘, Ma-cu Tao-i)
© 2023-2024 Zenová mysl