sa. (čín. Wej-mo-ťie-ťing), dosl.: „Rozprava Vimalakírtiho“; významné dílo mahájánového buddhismu, jež získalo velký vliv především v Číně a Japonsku. Vzniklo přibližně ve 2. stol. Originál se nedochoval. Existuje několik čín. překladů, z nichž nejdůležitější pochází od Kumaradžívy. Svůj název sútra odvozuje od hlavní postavy, Vimalakírtiho, bohatého stoupence Buddhy, jenž žije světským životem a přesto se ubírá cestou bódhisattvy. Tato sútra vděčí za svou oblibu tomu, že zdůrazňuje stejnou hodnotu života mnicha i laického vyznavače. Vimalakítrinirdéša sútra je ilustrací buddh. životního stylu vedoucího ke spáse a praktické aplikace znalosti prázdnoty (šúnjatá) jsoucna. Je především v zenu velmi vážena.
Rámcové pojednání vypráví příběh Vimalakírtiho, jenž leží doma nemocen. Buddha chce poslat své žáky, aby se informoval o jeho zdravotním stavu. Avšak všichni se zdráhají; cítí, zahanbeni Vimalakírtiho vynikající moudrostí, že toho nejsou hodni. Nakonec Maňdžušrí souhlasí a všichni ho následují. Vimalakírti pak následně podává vysvětlení nejdůležitějších učení mahájány: o transcendentní povaze Buddhy a především neduálnosti pravé skutečnosti, kterou Vimalakírti vysvětluje mlčením.