Wu-menova předmluva:

Mysl je zdrojem buddhismu. Ohrada bez brány je branou Dharmy. Od počátku zde není brána, jak ji tedy překonáš? Neslyšel jsi, že věci, které procházejí bránou, nejsou rodinným pokladem? Věci získané z příčinných okolností mají svůj začátek i konec, stvoření i zničení.

Taková slova jsou jen snahou vzedmout vlny na moři za úplného bezvětří anebo vyháněním bolesti ze zdravého těla. Jak jen velice hloupí jsou lidé, kteří jsou závislí na slovech a frázích a hledají poznání svým intelektem! Snaží se udeřit měsíc holí. Škrábou si botu, když je svrbí noha.

V létě prvého roku Šao-ting (1228), jsem byl já, Chuej-kchaj, hlavou shromáždění v Lung-siang v Tung-ťia. Mniši mne žádali o rady, a tak jsem sesbíral kóany starých učitelů a použil jich jako cihly, kterou bušíme do dveří, přičemž jsem vedl mnichy v souladu s jejich rozličnými schopnostmi. Zaznamenal jsem tyto příběhy, a pokud se staly součástí sbírky, pak bez toho, že by to bylo mým původním úmyslem. Neuspořádal jsem kóany v žádném zvláštním pořádku. Sbírku, jež obsahuje 48 příběhů, nazývám Ohradou bez brány.

Odvážný člověk bez povolení překonává ohradu, nezastaví ho ani Natarádža, král démonů s osmi pažemi. Tváří v tvář takové udatnosti i 28 indických praotců a šest čínských patriarchů prosí o svoje životy. Pokud však zaváháš, budeš jako člověk, který oknem sleduje cval koně. Mrkneš a je pryč.

Wu-menův verš:

Velká Cesta nemá bránu;
cestiček rozličných je na tisíce.
Jakmile překonáš ohradu,
vesmírem kráčíš sám a sám.