Čchanového mistra Jün-ťüa z hory Tchien-tchaj se jednou zeptal mnich jménem Ťi-cung z chrámu Chua-jen: „Jaký je význam rčení: ‚vidět do své původní přirozenosti a stát se Buddhou‘?“
Mistr odpověděl: „Čistota původní přirozenosti je zcela čirá, bez poskvrny, nepatří ani k bytí nebo nebytí, ani k čistotě nebo poskvrně, dlouhému nebo krátkému, připoutanosti nebo odmítnutí, protože její podstata je sama o sobě svobodná a volná. Pokud je to takto jasně vidět, pak se tomu říká ‚vidět do původní přirozenosti‘. Původní přirozenost je pak Buddha, Buddha původní přirozenost: proto se říká ‚vidět do své původní přirozenosti a stát se Buddhou‘.“
Mnich se dále zeptal: „Vzhledem k tomu, že původní přirozenost je čirá a nepatří ani do kategorie existence, ani do kategorie neexistence, do čeho je tedy vidět?“
„Vidět do toho, co není vidět,“ řekl mistr.
„Pokud není do čeho vidět, proč je tam stále vidění?“ zeptal se mnich.
„Je tam také nevidění,“ odpověděl mistr.
„S tímto druhem vidění, čí je to tedy vidění?“ zeptal se mnich.
„Neexistuje nic, co by bylo schopno vidět,“ odpověděl mistr.
„Jaké je odůvodnění tohoto principu?“ zeptal se znovu mnich.
„Ty nevíš?“ řekl mistr: „Falešné domněnky týkající se bytí se týkají subjektu a objektu, tím dostáváme termín ‚klam‘. Následování tohoto způsobu vidění vede k pochopení, které člověka urychlí do světa zrození a smrti. Lidé kteří jasně vidí, takoví nejsou; vidí celý den, ale nikdy nic nevidí. Hledání principu za viděním nemůže uspět: odříznout jak subjekt, tak objekt, právě tomu se říká vidění do původní přirozenosti.“
„Tato původní přirozenosti je všude, ne?“ zeptal se znovu Ťi-cung.
„Není místo, kde by jí nebylo,“ odpověděl mistr.
„Mají ji tedy i obyčejní lidé?“ řekl Ťi-cung.
„Jak jsem právě řekl, není místo, kde by jí nebylo, tak proč by ji neměli mít i obyčejní lidé?“ řekl mistr.
Ťi-cung: „Proč tedy Buddhové a bódhisattvové nejsou omezeni zrozením a smrtí, zatímco průměrní lidé jsou tímto utrpením svázáni? Jak to tedy může být všude přítomné?“
Mistr odpověděl: „Průměrný člověk rozlišuje mezi subjektem a objektem, i když je uprostřed čistoty původní přirozenosti, a tak upadá do zrození a smrti. Všichni Buddhové a bódhisattvové však dobře vědí, že čistota původní přirozenosti není spojena s bytím nebo nebytím, takže nevytvářejí subjekt nebo objekt.“
Ťi-cung se dále zeptal: „Pokud je to tak, pak musí existovat ti, kteří chápou, a ti, kteří nerozumí.“
Mistr odpověděl: „Dokonce ani porozumění tomu nerozumí, tak proč musí existovat tací, kteří tomu rozumí?“
Ťi-cung, „Jaký je tedy konečný princip?“
„Dám ti to podstatné, o čem je třeba přemýšlet,“ řekl mistr. „V čistotě původní přirozenosti není žádný rozdíl mezi těmi, kdo rozumí, a těmi, kdo nerozumí. ‘Obyčejný člověk‘ a ‘mudrc‘ jsou jen slova. Pokud se budeš řídit porozuměním založeným na slovech, upadneš do zrození a smrti. Pokud je známo, že umělá jména nejsou skutečně reálná, znamená to pouze, že neexistuje nic, co má jméno.“ Mistr dodal: „Toto
je skutečně konečný princip. Když někdo řekne: ‘Já chápu, že on není schopen pochopit,‘ je to velká nemoc. Rozlišování mezi čistotou a nečistotou, mezi obyčejným a moudrým je také velká nemoc. Chovat se, jako by mezi běžným a moudrým nebyl žádný rozdíl, se však rovná popírání zákona příčiny a následku a nazírání, které uvízne v čistotě původní přirozenosti, je také velká nemoc. Chovat se, jako by člověk nemohl rozumět, je další velká nemoc. I když v čistotě původní přirozenosti není žádné znepokojení, vše je neomylně použito obratným způsobem, tvořeným soucitem a shovívavostí. Proto uvedení tohoto v platnost, tedy úplné čistoty původní přirozenosti, lze nazvat „nahlédnutím do původní přirozenosti a stát se Buddhou“.
Ťi-cung, potěšen, se uklonil a odešel.