Te-šan jednoho dne vstoupil do jídelny s miskami v ruce.
Süe-feng se ho zeptal: „Kam jdeš se svými miskami, Starý Učiteli? Zvon nezazvonil a buben nezazněl.“
Te-šan se obrátil a odešel zpátky do své cely.
Süe-feng o této věci mluvil s Jen-tchouem.
Jen-tchou řekl: „Te-šan, ať je jakkoli veliký, ještě nezná poslední slovo.“
Když se o tom Te-šan doslechl, poslal pro Jen-tchoua a zeptal se: „Ty neuznáváš tohoto starého mnicha?“
Jen-tchou mu zašeptal své mínění. Te-šan neřekl nic víc.
Příštího dne, když Te-šan zaujal své místo před shromážděním, předvedl se velmi odlišně, jinak než obvykle.
Jen-tchou přišel do přední části místnosti, třel si ruce, hlasitě se smál a říkal: „Jak skvělé! Náš starý opat pochopil poslední slovo. Od nynějška ho nemůže nikdo pod nebesy překonat.“