Jeho žáci Fa-süan, Chuej-jen, Ťing-jen, Chuej-lin a další mu postavili stúpu, pro kterou císař Süan-cung vytvořil horizontální kaligrafický nápis. Pohřební stúpa pochází z roku 732 a nápis na samotné stéle z roku 735. V tomto nápisu je zmíněno pět generací, které dělily Bódhidharmu od Šen-sioua, a čtyři učedníci, s nimiž Ťing-sien reprezentoval sedmou generaci čchanu: Pchu-ťi, I-fu, Siang-mo Cang a jistý Čcheng.

O učení mistra Ťing-siena nevíme téměř nic. Zdá se, že měl s I-singem a I-fuem společný zájem o Vinaju a tantrický buddhismus od té doby, co šel konzultovat tato témata s indickým mistrem Subhakarasimphou. Bylo to přibližně v době jeho pobytu v klášteře Chuej-šan, kdy I-sing a Jüan-tchung vybudovali v tomto klášteře platformu pro svěcení mnichů. Ačkoli jeho jméno není při této příležitosti zmíněno, je nepravděpodobné, že by Ťing-sien zůstal mimo tuto událost. V každém případě byl jednou z postav, které spolu s Pchu-ťim a I-singem nejvíce přispěly k rozvoji severní školy na hoře Sung.

Ve spisu  Leng-čchie š‘-c‘ ťi (Záznam mistrů a učedníků Lankávatára sútry) je uveden jako jeden ze čtyř hlavních žáků Šen-sioua: V dynastii Tchang učitel meditace Pchu-ťi z hory Sung-kao v Luo-čou, učitel meditace Ťing-sien z hory Sung, učitel meditace I-fu z hory Lan poblíž Čang-anu a učitel meditace Chuej-fu z hory Jü v Lan-tchienu, všichni studovali jako společníci dharmy současně s jediným mistrem. Všichni byli nástupci mistra Ta-tchunga (posmrtný titul mistra Šen-sioa).