Jednoho dne Bódhidharma svolal své žáky a řekl: „Nastal čas, abych se vrátil. Každý z vás řekněte něco na důkaz svého porozumění.“
Učedník jménem Tao-fu řekl: „Jak to vidím, funkce Cesty není vázána slovy a řečí, ani není oddělena od slov a řeči.“
Bódhidharma řekl: „Dosáhl jsi mé kůže.“
Mniška Cung-čch‘ řekla: „Podle mého chápání je to jako Ánandův pohled na říši Akšóbhja Buddhy. Jednou viděný, už nikdy více viděn.“
Bódhidharma řekl: „Dosáhla jsi mého těla.“
Žák jménem Tao-jü řekl: „Všechny čtyři prvky jsou prázdné a pět skandh ve skutečnosti neexistuje. Vidím, že neexistuje jediná dharma, kterou bychom měli uchopit.“
Bódhidharma řekl: „Dosáhl jsi mých kostí.“
Nakonec se Chuej-kche, aniž by cokoliv řekl, uklonil a postavil se na své místo.
Bódhidharma řekl: „Dosáhl jsi mé dřeně.“
A Bódhidharma recitoval následující báseň:

Původně jsem přišel do této země
zachraňovat oklamané předáním Dharmy.
Jedna květina se otevře s pěti okvětními lístky
a ovoce dozraje samo.