Čínský čchanový mistr, pokračovatel v dharmě C‘-čou Čchu-ťiho (Šišú Šodžaku) a mistr Pao-tchang Wu-čua (Hotó Mudžú), Ťing-čung Šen-chueje (Džóšú Džin’e), Tchung-čchüan Ťiho (Cúzen Ki) a Suej-čou Ťiho (Suišú Ki). Dalším jeho významných žákem byl podle písemných pramenů Čchang-sung Ma (Čóšo Ba), jenž byl některými badateli identifikován jako velký mistr Ma-cu Tao-i (Baso Dóicu). Wu-siang byl zakladatelem čchanové školy Ťing-čung.

Následující „životopis“ mistra Wu-sianga pochází ze spisu Li-taj fa-pao ťi (Záznam dharmového klenotu napříč generacemi).

Mistr Wu-siang z kláštera Ťing-čung ve městě Čcheng-tu v provincii S‘-čchuan měl laické příjmení Kim a pocházel z klanu knížat Silla (v Koreji; údajně byl třetím synem krále). Dříve, když byl ve své vlasti, měl mladší sestru. Když poprvé slyšela o svém zásnubním obřadu, zvedla nůž, pořezala si obličej a přísahala si, že je odhodlána „vrátit se k pravdě“ (dosáhnout probuzení nebo zemřít). Ctihodný Wu-siang to viděl a vykřikl: „Dívky jsou poddajné a slabé, přesto znají význam lpění na cudnosti. Muži jsou tvrdí a silní – jak mohou tak postrádat ducha?“ Potom si ostříhal vlasy a opustil své příbuzné, přeplavil se přes moře na západ a dorazil do království Tchang. Vyhledával mistry a ptal jich se nacestu, toulal se dokud nedorazil do kláštera Te-čchun v C‘-čou a poklonil se ctihodnému Čchu-ťimu. Ctihodný Čchu-ťi byl nemocný a nepřišel ho pozdravit, a tak si Wu-siang spálil jeden ze svých prstů jako svíčku a věnoval jej jako oběť ctihodnému Čchu-ťimu. Ctihodný si uvědomil, že to není obyčejný muž, a nechal si ho po svém boku dva roky.

Wu-siang žil později v horách Tchien-ku. Mezitím ctihodný Čchu-ťi z kláštera Te-čchun poslal svého sluhu Wang-chuanga (do Wu-siangu) a tajně mu svěřil roucho ověření se slovy: „Toto roucho je roucho předané patriarchálním mistrem (Bódhi)dharmou. Císařovna Wu Ce-tchien ho darovala ctihodnému Č‘-šenovi, ctihodný Č‘-šen ho dal mně a já ho svěřuji tobě.“ Ctihodný Wu-siang, kterému byla svěřena dharma a roucho ověření, žil pod útesem v horách Tchien-ku. Jeho oblečení bylo z trávy, jeho strava byla řídká, a když nezbylo žádné jídlo, jedl hlínu. Divoká zvířata ho chodila ochraňovat. Později ho velmistr Čang-čchiou (Ťien-čchiung) požádal, aby „otevřel čchanovu Dharmu“ (tj. začal učit). Wu-siang, který žil v klášteře Ťing-čung, učil cestu mnoho bytostí více než dvacet let.

Patnáctého dne pátého měsíce prvního roku éry Pao-jing (762) Wu-siang náhle pomyslel na svého žáka, čchanového mistra Wu-čua z pohoří Paj-jaj a pomyslel: „Jsem nemocný. Určitě za mnou Wu-ču přijde.“ Znovu a znovu se ptal svých služebníků: „Proč mistr Wu-ču nepřišel? Stárnu.“ Tajně poslal pomocníka Tung Süana, kterému řekl: „Vezmi si můj ověřovací plášť a sedmnáct dalších kusů oblečení a tajně je doruč mistru Wu-čuovi. Musí se dobře chránit. Ještě není čas, aby vyšel z hor, měl by počkat ještě tři až pět let, a až uslyší, že je v celé zemi mír, může vyjít.“ Přenos dharmy tak byl vyřešen na dálku.

Poté, co Ctihodný Kim viděl odcházet Tung Süana, řekl si: „Tyto věci se tam dostanou pozdě, ale nakonec projdou. Ctihodný Kim to řekl, když tam nikdo nebyl. Když učedníci mimo síň uslyšeli ctihodný hlas, okamžitě vešli do síně a zeptali se Ctihodného Kima: „Proč jsi mluvil sám k sobě?“ Ctihodný řekl: „Jen jsem mumlal.“ Protože Ctihodný Kim byl těžce nemocný, našli se tací, kteří, když to viděli, rozhodli se zeptat: „Kam Ctihodný předal roucho patriarchů? Komu Ctihodný svěří buddhadharmu?“ Ctihodný Kim řekl: „Moje dharma odešla na místo nepřebývání (wu-ču). Roucho visí na vrcholu stromu, nikdo ho nedostal.“ Ctihodný Kim jim řekl: „Toto není vaše sféra, měli byste se každý vrátit na své původní místo.“

Patnáctého dne pátého měsíce prvního roku éry Pao-jing (762), bylo na dálku dokončeno udělení dharmy Wu-čuovi. Devatenáctého dne pátého měsíce Wu-siang nařídil svým učedníkům: „Přineste mi nové, čisté roucho, chci se vykoupat. Uprostřed noci v hodině krysy (23:00–1:00) slavnostně zemřel v sedě. Toho dne slunce a měsíc nevydávaly světlo a nebe i země zbělely. Prapory dharmy praskly a řeka Nairanjana (mytická řeka z Nirvana sútry) vyschla. Všechny bytosti byly připraveny o mistra a studenti cesty neměli nikoho, na koho by se mohli spolehnout. V té době bylo velkému mistrovi sedmdesát devět let. Ve spisu Sung kao-seng čuan je uvedeno, že zemřel v roce 756 ve věku sedmdesáti sedmi let, což představuje data 680-756.

Několik úryvků z výkladu dharmy čchanového mistra Wu-sianga: