Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.

Ťing-čung Wu-siang (浄衆無相, Džóšú Musó, kor. Čongjung Musang, 684-762)

Čínský čchanový mistr, pokračovatel v dharmě C‘-čou Čchu-ťiho (Šišú Šodžaku) a mistr Pao-tchang Wu-čua (Hotó Mudžú), Ťing-čung Šen-chueje (Džóšú Džin’e), Tchung-čchüan Ťiho (Cúzen Ki) a Suej-čou Ťiho (Suišú Ki). Dalším jeho významných žákem byl podle písemných pramenů Čchang-sung Ma (Čóšo Ba), jenž byl některými badateli identifikován jako velký mistr Ma-cu Tao-i (Baso Dóicu). Wu-siang byl zakladatelem čchanové školy Ťing-čung.

Následující „životopis“ mistra Wu-sianga pochází ze spisu Li-taj fa-pao ťi (Záznam dharmového klenotu napříč generacemi).

Mistr Wu-siang z kláštera Ťing-čung ve městě Čcheng-tu v provincii S‘-čchuan měl laické příjmení Kim a pocházel z klanu knížat Silla (v Koreji; údajně byl třetím synem krále). Dříve, když byl ve své vlasti, měl mladší sestru. Když poprvé slyšela o svém zásnubním obřadu, zvedla nůž, pořezala si obličej a přísahala si, že je odhodlána „vrátit se k pravdě“ (dosáhnout probuzení nebo zemřít). Ctihodný Wu-siang to viděl a vykřikl: „Dívky jsou poddajné a slabé, přesto znají význam lpění na cudnosti. Muži jsou tvrdí a silní – jak mohou tak postrádat ducha?“ Potom si ostříhal vlasy a opustil své příbuzné, přeplavil se přes moře na západ a dorazil do království Tchang. Vyhledával mistry a ptal jich se nacestu, toulal se dokud nedorazil do kláštera Te-čchun v C‘-čou a poklonil se ctihodnému Čchu-ťimu. Ctihodný Čchu-ťi byl nemocný a nepřišel ho pozdravit, a tak si Wu-siang spálil jeden ze svých prstů jako svíčku a věnoval jej jako oběť ctihodnému Čchu-ťimu. Ctihodný si uvědomil, že to není obyčejný muž, a nechal si ho po svém boku dva roky.

Wu-siang žil později v horách Tchien-ku. Mezitím ctihodný Čchu-ťi z kláštera Te-čchun poslal svého sluhu Wang-chuanga (do Wu-siangu) a tajně mu svěřil roucho ověření se slovy: „Toto roucho je roucho předané patriarchálním mistrem (Bódhi)dharmou. Císařovna Wu Ce-tchien ho darovala ctihodnému Č‘-šenovi, ctihodný Č‘-šen ho dal mně a já ho svěřuji tobě.“ Ctihodný Wu-siang, kterému byla svěřena dharma a roucho ověření, žil pod útesem v horách Tchien-ku. Jeho oblečení bylo z trávy, jeho strava byla řídká, a když nezbylo žádné jídlo, jedl hlínu. Divoká zvířata ho chodila ochraňovat. Později ho velmistr Čang-čchiou (Ťien-čchiung) požádal, aby „otevřel čchanovu Dharmu“ (tj. začal učit). Wu-siang, který žil v klášteře Ťing-čung, učil cestu mnoho bytostí více než dvacet let.

Patnáctého dne pátého měsíce prvního roku éry Pao-jing (762) Wu-siang náhle pomyslel na svého žáka, čchanového mistra Wu-čua z pohoří Paj-jaj a pomyslel: „Jsem nemocný. Určitě za mnou Wu-ču přijde.“ Znovu a znovu se ptal svých služebníků: „Proč mistr Wu-ču nepřišel? Stárnu.“ Tajně poslal pomocníka Tung Süana, kterému řekl: „Vezmi si můj ověřovací plášť a sedmnáct dalších kusů oblečení a tajně je doruč mistru Wu-čuovi. Musí se dobře chránit. Ještě není čas, aby vyšel z hor, měl by počkat ještě tři až pět let, a až uslyší, že je v celé zemi mír, může vyjít.“ Přenos dharmy tak byl vyřešen na dálku.

Poté, co Ctihodný Kim viděl odcházet Tung Süana, řekl si: „Tyto věci se tam dostanou pozdě, ale nakonec projdou. Ctihodný Kim to řekl, když tam nikdo nebyl. Když učedníci mimo síň uslyšeli ctihodný hlas, okamžitě vešli do síně a zeptali se Ctihodného Kima: „Proč jsi mluvil sám k sobě?“ Ctihodný řekl: „Jen jsem mumlal.“ Protože Ctihodný Kim byl těžce nemocný, našli se tací, kteří, když to viděli, rozhodli se zeptat: „Kam Ctihodný předal roucho patriarchů? Komu Ctihodný svěří buddhadharmu?“ Ctihodný Kim řekl: „Moje dharma odešla na místo nepřebývání (wu-ču). Roucho visí na vrcholu stromu, nikdo ho nedostal.“ Ctihodný Kim jim řekl: „Toto není vaše sféra, měli byste se každý vrátit na své původní místo.“

Patnáctého dne pátého měsíce prvního roku éry Pao-jing (762), bylo na dálku dokončeno udělení dharmy Wu-čuovi. Devatenáctého dne pátého měsíce Wu-siang nařídil svým učedníkům: „Přineste mi nové, čisté roucho, chci se vykoupat. Uprostřed noci v hodině krysy (23:00–1:00) slavnostně zemřel v sedě. Toho dne slunce a měsíc nevydávaly světlo a nebe i země zbělely. Prapory dharmy praskly a řeka Nairanjana (mytická řeka z Nirvana sútry) vyschla. Všechny bytosti byly připraveny o mistra a studenti cesty neměli nikoho, na koho by se mohli spolehnout. V té době bylo velkému mistrovi sedmdesát devět let. Ve spisu Sung kao-seng čuan je uvedeno, že zemřel v roce 756 ve věku sedmdesáti sedmi let, což představuje data 680-756.

Několik úryvků z výkladu dharmy čchanového mistra Wu-sianga:

„Žádná vzpomínka, žádná myšlenka a ‚nenechat se oklamat‘: žádná vzpomínka je šíla (morálka), žádná myšlenka je samádhi a ‚nenechat se oklamat‘ je pradžňá. Tyto tři fráze jsou branou dokonalého dodržování přikázání.“

„Když myšlenky nevznikají, je to jako tvář zrcadla, která dokáže odrážet nesčetné obrazy. Když se objeví myšlenky, je to jako zadní část zrcadla, neschopná cokoli odrážet.“

„Mysl je branou takovosti (tathátá). Mysl je bránou zrození a zániku. Nemyšlení není nic jiného než brána takovosti. Existence myšlení není nic jiného než brána zrození a zániku.“

„Voda není oddělena od vln a vlny nejsou odděleny od vody. Vlny ilustrují klamné myšlení, voda ilustruje Buddhovu přirozenost.“

„Tyto tři moje fráze jsou učení, které původně předal patriarchální mistr Bódhidharma. Neříkám, že je to to, co učili ctihodný Šen (tj. C‘-čou Č‘-šen) nebo ctihodný Tchang (tj. C‘-čou Čchu-ťi). Je dovoleno, aby učedník měl porozumění přesahující porozumění svých mistrů. Protože ctihodní Šen a Tchang nevysvětlili konečné učení, zdědil jsem oklikou roucho ověřování:
Nevznikající myšlenka je branou šíly, nevznikající myšlenka je bránou samádhi, nevznikající myšlenka je bránou pradžňá. Ne-myšlenka je tedy úplným naplněním šíly, samádhi a pradžňá; je to brána, kterou vstoupili všichni Buddhové minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Není možné, že by tam mohly být nějaké jiné brány.“

(další odkazy na mistra Ťing-čung Wu-sianga → C‘-čou Čchu-ťi, Pao-tchang Wu-ču)

Literatura: Wendi L. Adamek: The Mystique of Transmission on an Early Chan History and Its Context. New York, 2007.

© 2023-2024 Zenová mysl

Přejít nahoru