Čínský čchanový mistr tzv. severní školy, dědic dharmy mistra Sung-šan Pchu-ťiho (Súzan Fudžaku) a mistr Wej-ťiho (Isai).

O čchanovém mistrovi Tchung-kuangovi toho není mnoho známo. Působil v klášteře Šao-lin, kde také v roce 770 zemřel ve věku 71 let, po 45 letech mnišského života. Musel tedy být vysvěcen v roce 726, třináct let před smrtí mistra Pchu-ťiho, od něhož přijal „roucho a misku“. Zdá se, že byl hlavou poměrně velké komunity, protože podle nápisu na jeho stéle dosáhlo více než 30 jeho učedníků probuzení.