„Poté jsem se oddal samotě a kultivoval svou přirozenost hluboko v horách. V samotě jsem udržoval čistotu své mysli; v objetí jednoty jsem nechal údolí za sebou. Nyní svěřím tuto předmluvu slovům, aby ostatní mohli stavět na tomto uvědomění a prošli cestou tak, jak jsem to udělal já, s jediným cílem poznat svou mysl.

Skutečná podstata reality je přímo zde uprostřed samsáry. Ušlechtilá cesta je jemná a hluboká, ale nachází se uvnitř tohoto fyzického těla. Fyzické tělo je čisté, i když přebývá uprostřed utrpení. Pravá povaha samsáry se nachází na stejném místě jako nirvána.

Takže vězte toto: živé bytosti a buddhovská podstata jsou v základu přesně stejné. Vezměme si vodu a led – jak se liší ve své podstatě? Led vytváří fyzickou překážku, která je jako pouta, která spoutávají živé bytosti. Přirozeností vody je být všeprostupující, což je jako úplná čistota buddhovské přirozenosti. Neexistuje žádné učení, které je třeba získat, žádné vlastnosti, které je třeba hledat. Dokonce i dobré věci by měly být odhozeny, aby samsára zůstala daleko.

Ačkoliv tělo utváří jejich základ, vědomí a vnímání může být povrchní nebo hluboké. Ti, kteří mají hluboké vnímání, jsou ti, kteří se po eony svou praxí očišťovali, od počáteční touhy po osvícení (bódhičitta) až po konečné dosažení buddhovství, nikdy se nevrátí zpět. Ti s povrchním vědomím jsou moderní studenti, kteří se dnes objevují. Jsou šťastní, když poprvé odejdou do samoty, ale pak se jim karma, kterou nashromáždili za život, vrátí. Protože se dopustili pomluvy a zastávali falešné názory, nemají sílu udržet si pravou víru nebo praktikovat cestu. Po chvíli se poraženě vzdávají.

Když se na samsáru podíváme zblízka, můžeme vidět, že to není nic jiného, než opakované akty uchopování. Když člověk uvažuje o mysli, která uchopuje, zjistí, že je původně čistá. V tomto stavu klidu neexistuje žádná klamná myšlenka. Kde je pohyb, tam je vždy klid. Kde je klid, tam není úsilí.

Kde je myšlení, tam je vždy takovost. V takovosti neexistuje žádné utrpení nebo připoutanost. Absence utrpení je čistota. Absence připoutanosti znamená osvobození. Utrpení je příčinou samsáry a čistota je výsledkem probuzení. Nejhlubší učení jsou ve skutečnosti prázdná. Konec cesty je mimo jazyk; jazyk je v protikladu s nejzazším.

I když někdo uvažuje o zdroji z hlediska prázdnoty vnitřní podstaty, není to zdroj, který lze pojmenovat. Samotná prázdnota je mimo jazyk a mysl tam nemůže odejít. Mysl ušlechtilého člověka je jemná a nedefinovatelná, protože zanechala znalosti a vysvětlení daleko za sebou. Plné osvícení je to, co je skutečně opravdové, mimo jazyk a řeč.

Lotosová sútra říká: ‚Kvalitu klidu různých entit nelze popsat slovy.‘ Neexistují žádné entity, o kterých by se dalo mluvit, žádná mysl, kterou by bylo možné vyjádřit. Vnitřní přirozenost je prázdná a nečinná. Vraťte se ke zdroji, protože zdrojem je samotná cesta.

Podstata cesty je prázdná, ale přesto bezmezná, osvobozující, rozlehlá, jasná a jemná. Přivádí celý vesmír do klidu. Prostupuje starověké i moderní, přesto je od přirozenosti vždy čisté. Zahrnuje to nejvyšší a nejnižší, je vždy přítomné a čisté. Je to čistá buddhova říše.

Vězte – v jediném vlasu je celý vesmír a jediné zrnko prachu obsahuje neomezený vesmír. Tyto výroky jsou pravdivé! Nyní se posaďte do meditace a ověřte si to pro sebe, spíše než abyste se spoléhali na to, co je vyloženo ve třech vozidlech.

Toto je tedy cesta k probuzení. Můžeme si být jisti, že cesta k nirváně se nenachází v existenci nebo neexistenci a nejde někam za existenci a neexistenci. V souladu s tím by ti, kteří nyní vstupují na cestu, neměli ničit existenci nebo útočit na neexistenci. Jelikož žijeme v době, kdy existuje pouze zdání dharmy, jedná se o prozatímní učení.

Esenciální prázdnota je bez kategorií. Nelze z ní vytvořit existenci, prostě nikdy nepřestane fungovat; ani z ní nelze učinit neexistenci. Takže, ačkoliv prázdná, je vždy fungující, ačkoliv je fungující, je vždy prázdná. Prázdnota a funkce mohou být různé, ale není smysl je rozlišovat. Proto je tato přirozenost čistá, vždy přítomná, nikdy nekončící.

Pokud jsou pod nebem lidé, kteří nemohou vědět, jak praktikovat cestu, je to proto, že jsou připoutáni k existenci a neexistenci. Existence není ve své podstatě existující, protože nic nemůže existovat, dokud nenastanou její podmínky. Neexistence není ve své podstatě neexistující, protože k ní dochází až poté, co se podmínky rozptýlí.

Pokud by existence byla zdrojem existence, pak by existence sama vždy existovala, ale věci existují teprve poté, co podmíněně vzniknou. Pokud by neexistence byla zdrojem neexistence, pak by neexistence sama vždy existovala, tak proč existuje pouze neexistence po vyčerpání podmínek?“