Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Wu-men-kuan (Mumonkan)
sestavil Wu-men Chuej-kchaj (Mumon Ekai)
31. kóan
Jeden mnich se zeptal staré ženy: „Kudy se jde na horu Tchaj?“
Stařena odpověděla: „Jděte přímo.“
Když mnich ušel několik kroků, dodala: „Takový dobrý, ctihodný mnich, a i on si odchází jen tak.“
Když se o tom doslechl Čao-čou, řekl: „Počkat! Půjdu a podrobně pro vás vyslechnu tu stařenu.“
Příštího dne tam Čao-čou šel, položil jí tutéž otázku a ona mu dala stejnou odpověď. Když se vrátil, prohlásil před svým shromážděním: „Zkoumal jsem a prohlédnul pro vás tu stařenu z hory Tchaj.“
Wu-menův komentář:
Ta stařena věděla, jak sedět ve svém stanu a kout pikle, nepoznala však nechvalně známého banditu. Starý Čao-čou se uměl dovedně vloupat do tábora a ohrozit pevnost na hranici. Přesto mu chybělo vzezření veliké osobnosti. Prozkoumáte-li je zblízka, poznáte, že oba dva chybují. A teď mi povězte, co Čao-čou poznal, když zkoumal onu starou stařenu?
Wu-menův verš:
Otázka byla stejná –
a odpověď byla také stejná;
písek v rýži,
trní v blátě.
© 2023-2024 Zenová mysl