Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Tao-sin (道信, Dóšin, 580-651)
Tao-sin (Dóšin, 580-651)
4. patriarcha čchanu v Číně, pokračovatel v dharmě Ťien-č‘ Seng-cchana (Kanči Sózan) a mistr Chuang-mej Chung-žena (Óbai Kónin) a Niou-tchou Fa-žunga (Gozu Hójú). Císařem Taj-cungem (763–779) mu byl udělen posmrtný titul Ta-i Čchan-š‘ (Daii Zendži), což znamená „čchanový mistr velké uzdravení“. Tao-sin byl první, kdo obdržel titul Čchan-š‘ (Zendži).
Tao-sin se se Seng-cchanem potkal, když mu bylo 14 let a sloužil pod ním děvět let, než přijal vysvěcení a předání dharmy.
Příhoda, která zaznamenává přenesení buddhadharmy ze Seng-cchana na Tao-sina, je reprodukována v Denkóroku:
Tao-sin se poklonil Seng-cchanovi a pravil: „Prosím Vás, mistře, mějte se mnou slitování; prosím otevřte mi dharmovou bránu osvobození.“
Seng-cchan řekl: „Kdo tě svazuje?“
Tao-sin odvětil: „Není zde nikdo, kdo mě svazuje.“
Seng-cchan řekl: „Pročpak tedy ještě hledáš osvobození?“
Tao-sin, jehož občanské jméno bylo S‚-ma, pocházel z Che-nanu. Opustil svůj domov již v sedmi letech, aby studoval buddhismus, a několik let nato, když mu bylo kolem dvaceti let, potkal Seng-cchana. Následoval jeho učení osm nebo devět let. Když se mistr Seng-cchan rozhodl odejít do jižní Číny, nepovolil Tao-sinovi, aby ho následoval. Místo toho učinil Tao-sina svým nástupcem, dal mu svoji kesu, své misky a řekl: „Žij na tomto místě a štědře rozšiřuj dobro.“ Tao-sin se tedy podle mistrova přání usadil v buddhistickém klášteře na hoře Lu a tam vyučoval žáky Lankávatárasútře, která od Bódhidharmy hrála v čchanu zvláštní roli, a praxi zazenu. Po určité době strávené na Lu-šanu uviděl Tao-sin legrační fialový mrak, jak pluje nad blízkou horou. Považoval to za dobré znamení, usadil se na té hoře, která byla známa jako Šuang-feng-šan (Hora dvojitého štítu) a založil zde vůbec první čchanový klášter. Zde se brzy kolem něj shromáždilo mnoho žáků, jež vybídl k tomu, aby vytvořili samozásobitelskou mnišskou komunitu, která byla vzorem pro pozdější čchanová klášterní společenství. V průběhu 30 let, jež strávil na Šuang-fengu, se kolem něj prý shromáždilo na 500 žáků.
Jednou přijel do Tao-sinova kláštera císařský posel, aby ho okamžitě přivedl do paláce. V té době byl císařem Ta-cung, zakladatel dynastie Tchang, velmi mocný vládce. Tao-sin však pozvání chladně odmítl. Když císař obdržel odpověď, nařídil poslovi znovu, aby Tao-sina přivedl.
Tehdy vrátil Tao-sin posla s touto odpovědí: „Chceš-li mou hlavu, usekni ji a vezmi si ji. Moje hlava tě možná bude následovat, ale nikoliv má mysl.“
Když se císař dozvěděl o této odpovědi, poslal hned posla zpátky s formálním příkazem vrátit se s Tao-sinovou hlavou, zároveň však udělil přesné příkazy, že se mu nesmí nic stát.
Posel dorazil do kláštera a přečetl císařský rozkaz.
Tao-sin se zdvořile uklonil a řekl: „Usekni ji!“
Posel se ocitl v hrozných rozpacích, protože mu instrukce zakazovaly jakkoli Tao-sinovi ublížit.
Tao-sin si to uvědomil, dal se do smíchu a řekl: „Musíte vědět, že vlastníte lidské kvality.“
V roce 617 dorazil Tao-sin se svými žáky do Čchi-čou (současná provincie Ťiang-si), zatímco město bylo v obležení banditů. Stal se zázrak, že se bandité při pohledu na Tao-sinovu skupinu stáhli a město bylo zachráněno před zničením. V roce 624 se přestěhoval do Pu-tou Šan (doslova „hora zlomené hlavy“).
Jestliže čchanoví patriarchové, kteří mu předcházeli, byli ještě silně ovlivněni ortodoxní mahájánovou tradicí a sútrami, u Tao-sina se již jasně ukazuje tendence, jež měla být pro pozdější čchan charakteristickou: odmítání učenosti získané z posvátných spisů a zdůrazňování přednosti meditativní praxe.
V roce 651, když bylo Tao-sinovi dvaasedmdesát, požádal, aby byla na horské stráni vztyčena hrobka. Někteří z jeho žáků, toužíce po nástupnictví, si uvědomili, že se chystá zemřít, a ptali se ho, kdo bude jeho nástupcem. Tao-sin odpověděl: „Chung-žen není špatný.“ A tak se stal Chung-žen pátým patriarchou. Po dokončení hrobky udělil Tao-sin své poslední učení, usedl do zazenu a klidně zemřel. Jeho žáci pak zapečetili hrobku, avšak když ji po jednom roce otevřeli, zjistili, že Tao-sinovo tělo ani obličej nejeví žádné známky rozkladu. Přikryli ho tedy lakovanou kesou a nechali dveře otevřené.
V jednom odstavci spisu, který se nám zachoval, se praví:
Usaď se v usilovné meditaci! Sedět v meditaci je základ. Poté, co budeš cvičit tři až pět let, bude snadné zahnat hlad trochou jídla. Zamkni dveře a sedni si! Nečti sútry, nemluv s lidmi. Když takto cvičíš a snažíš se po dlouhou dobu, je ovoce sladké, jako pro opici, která si bere jádro z ořechové skořápky. Je málo takových.
(další odkazy na mistra Tao-sina → Chuang-mej Chung-žen, Niou-tchou Fa-žung)
© 2023-2024 Zenová mysl