Čao-čou se zeptal Nan-čchüana: „Co je cesta?“
Nan-čchüan pravil: „Obyčejné vědomí je cesta.“
Čao-čou řekl: „Mám se k němu obrátit či nikoli?“
Nan-čchüan: „Když se snažíš k němu obrátit, odvrátí se od tebe.“
Čao-čou: „Když se nebudu snažit ho najít, jak pak se mohu o cestě dozvědět?“
Nan-čchüan: „Cesta nepatří k vědění ani k nevědění. Vědění je zaslepenost, nevědění je nerozlišování. Dosáhneš-li skutečné pravé cesty přes všechny pochybnosti, poznáš, že je tak široká a bez hranic jako velká prázdnota. Jak pak by mohla být správná či nesprávná?“
Při těchto slovech došel Čao-čou k náhlému zážitku osvícení.