Poté, co se stal mnichem, jeho prvním a jediným učitelem byl mistr Sung-šan Pchu-ťi. Vysloužil si přezdívku „Líný Cchan“, protože se odmítal účastnit jakýchkoliv klášterních záležitostí. Často se mu také říkalo „Zbytky“, protože měl ve zvyku jíst jen jídlo, které nesnědli ostatní mniši. Přes některé jeho zvláštnosti, když měl příležitost promluvit, byly jeho výroky vždy zcela v souladu s principy buddhismu.

V roce 742, tři roky po smrti svého mistra, z nějakého neznámého důvodu odešel do kláštera Nan-jüe v provincii Chu-nan, kde se ujal klášterních povinností. V tomto klášteře působil předtím čchanový mistr tzv. jižní školy Nan-jüe Chuaj-žang (Nangaku Edžó). Přes den vedl klášter a v noci pobýval se stádem klášterních domácích zvířat. Takto žil dvacet let. Někdy udivoval mnichy tím, že lehkým dotykem nohy pohyboval obrovskými balvany nebo odháněl tygry jednoduchým bičem.

Životopisci předpokládali, že jeho dřívější bizarní chování pramenilo z jeho negativního hodnocení vedení v klášteře. Změna jeho chování po roce 742 však může souviset s převzetím kláštera na hoře Heng „severní školou“.