Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Pchan-šan Pao-t'i (盤山寶積, Banzan Hóseki, 720-814)
Čínský čchanový mistr, žák a pokračovatel v dharmě Ma-cu Tao-iho (Baso Dóicu) a mistr Čen-čou Pchu-chuy (Činšú Fuke).
Poté, co Pchan-šan obdržel od Ma-cua pečeť potvrzení (inka šómei) usadil se v severní Číně na hoře Pchan-šan nedaleko od dnešních hranic se Severní Koreou. Byl tak jedním z mála raných čchanových mistrů, kteří v této oblasti působili. Setkáváme se s ním ve 37. kóanu Pi-jen-lu.
Příběh jeho prvního zážitku osvícení, jak je zachycen ve Wu-teng chuej-jüan, zasluhuje pozornosti:
Když šel jednou Pchan-šan přes tržiště, zaslechl, jak jeden zákazník, který právě kupoval vepřové maso, řekl řezníkovi: „Uřízni mi kus z dobrého.“
Řezník odložil svůj sekáček, zkřížil paže a pravil: „Pane, co by nebylo z dobrého?“
Při těchto slovech došel Pchan-šan svého prohlédnutí.
Po tomto zážitku však Pchan-šan ještě nebyl svým mistrem potvrzen; k tomu došlo až později po skutečně hlubokém osvícení, při této příležitosti:
Jednoho dne se Pchan-šan setkal s pohřebním průvodem a zaslechl slova písně: „Rudému slunečnímu kotouči je určeno, aby se ponořil na západě. Avšak duše, kam kráčí?“
Pchan-šan poté poznal koloběh zrození a smrti a tím v něm vzešlo světlo, které tímto koloběhem zůstává nedotčené.
(další odkazy na mistra Pchan-šan Pao-ťiho → Čen-čou Pchu-chua)
© 2023-2024 Zenová mysl