Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Pi-jen-lu (Hekiganroku)
sestavil Jüan-wu Kche-čchin (Engo Kokugon)
7. kóan
Chuej-čchao se ptá na Buddhu
Jediná věta před hlasem nemůže být předána ani tisíci svatými mudrci.
Pokud ses s ním nesetkal osobně, je to, jako bys od něj byli tři tisíce světů.
I když jsi dosáhl toho, co je před hlasem, a uřízl si jazyky všem lidem pod nebem, stále nejsi tak bystrý
Proto se říká: Nebe to nemůže zakrýt, země to nemůže udržet, prázdný prostor to nemůže pojmout, slunce a měsíc to nemohou osvětlit.
Když se nazýváš jediným Ctěným na místě bez Buddhy, poprvé se ho trochu dotýkáš.
Pokud jsi do této fáze ještě nedospěl, musíš si to důkladně uvědomit špičkou vlasu a vyzařovat velké světlo; ve všech směrech musíš být zcela svobodný ohledně Dharmy.
Pak, bez ohledu na to, co přijmeš, nebude nic nevhodného.
Ale jen mi řekni, dosažením čeho se můžeš stát tak výjimečným?
Znovu říkám: rozumí všichni?
Nikdo nezná pot ořů v minulosti; epochální vítězství musí být ještě jednou dobře prodiskutováno.
Ponechme na chvíli stranou současnou záležitost, co Süe-touův kóan?
Viz zápis níže.
Případ:
Jeden mnich se zeptal Fa-jena: „Já, Chuej-čchao, se tě, Mistře, ptám, co je Buddha?“
Fa-jen řekl: „To jsi ty, Chuej-čchao.“
Verš:
V říční zemi téměř nefouká jarní vítr.
Koroptve zpívají hluboko mezi květinami.
U třístupňového vodopádu, kde jsou vlny vysoké,
Kapři se mění v draky (a vznášejí se k nebi);
Blázni je stále hledají ve tmě ve vodě rybníka.
© 2023-2024 Zenová mysl